Mercury Rev: The Light In You

mercuryJe roztomilé, jak se historie opakuje. Když dnes už veteráni kosmicky rozevlátého rocku a milovníci psychedelických oparů před čtvrtstoletím začínali, hovořilo se o svěžích inspiracích Sydem Barrettem a Neilem Youngem. Dnes mladší generací obdivovaní Tame Impala či Arcade Fire přiznávají, že vyrůstali i na Mercury Rev – podle jejich fanoušků se už nacházejících za zenitem. Copak asi řeknou, až si poslechnou nové album oněch staříků, které svým nástupcům ukazuje rozzářené úsměvy?
Osmá, po sedmileté pauze vydaná nahrávka se totiž po určité době nepříliš úspěšných pokusů o koketérii s elektronikou vrací k tomu, co její tvůrce proslavilo. Zasněné atmosféře a rozmáchlým baladám. Zapadá do toho i nový vydavatel, značka, kterou spoluzaložil Robin Guthrie z Cocteau Twins. Více než rocková, se tu nabízí dream-popová nálepka. Noblesní kytary, vznosné klávesy, romantické smyčce, oduševnělá atmosféra. Ale celé to ani trochu nezní jako sebevykrádání. Spíš jako druhý dech a upřímné nadšení znovunalezenými možnostmi. Přesto tu jistý stín je: album je i přes výsledný nadprůměr přesvědčivé hlavně svým nástupem, ale s postupem času svou sílu ztrácí. Ve své druhé polovině už je tak povětšinou „jen“ příjemné, plné sympatických aranžérských detailů a natolik působivých melodií, že to občas až vyvolává podezření. Jenže kdo by si alespoň někdy nevyrazil na rande s kýčem?
Aktuální nahrávka Mercury Rev opět otevírá otázku, co dnes ještě spadá do teritorií alternativní scény, a co by si už spíš zasloužilo být vnímáno jako neodfláknutý pop pro ty, kteří se nespokojí jen s druhořadou kategorií. A mimochodem: pokud někomu letošní babí léto připadlo příliš krátké, touhle deskou se do něj, i na začátku zimy, spolehlivě může vrátit.

Bella Union, 2015, 44:23

Přidat komentář