ČRo/Blue Lizard, 2022, 34:59
Music For Airports z roku 1978 je klíčové album, které pomohlo definovat ambient a inspirovalo mnoho následovníků včetně Kořána. Ten se ale nepokusil o vlastní variantu čtyř skladeb Briana Ena jako newyorský soubor Bang on a Can, ani o další remix. Místo toho vytvořil poctu Music from Airports sestavenou jen z různě upravených zvuků nahraných na ruzyňském letišti Václava Havla.
Nejedná se však o ryzí ambient, byť k němu má první čtvrtina s opakující se přefiltrovanou znělkou a pár hlášeními a útržky rozhovorů blízko. Postupně ale napětí roste a začínají převažovat zasmyčkované zvuky, které působí až chladně kosmicky a někdy nervně. Struktura bohatne a zahušťuje se, zvuky se vrství na sebe, protože nahrávka vznikla pro jubilejní dvousté vydání rozhlasového PreMedice Ateliéru vysílané na stanici Vltava. Ctí žánr díla pro éter, ve kterém nelze až tak moc pracovat s dlouhými nestrukturovanými plochami či osamocenými tóny nebo se zvukem prázdných chodeb, kde se nic neodehrává, i když ty jsou pro letiště – zejména v éře covidu – typické.
Jak nahrávce začínají dominovat kovově znějící smyčky s pokrouceným zvukem doplněné ruchy, praskoty i hlasy lidí, mění se Music from Airports z pocty Enovu albu v umělecké zachycení atmosféry letiště s neustálými hlášeními, zvuky startujících letadel, hlasy dispečerů i ruchem davu. Přibližuje její odtažitost i hektičnost, až si posluchač připadá jako na LAX nebo inčchonském letišti, kde rozhodně není prostředí, které by mohla dotvořit Enova hudba. Ztrácela by se v něm, což je dáno proměnou doby, koncem sedmdesátých nebyla letiště tak přeplněná.
Kdyby šlo o desku, vytkl bych jí, že v ní chybějí vyvažující poklidné pasáže, které by zachycovaly zvuk poloprázdných hal. I dílu pro rozhlas však chybí osa, jasnější oblouk klenoucí se od začátku až do konce. Album si lze podobně pustit od kteréhokoli momentu a dojem se příliš nezmění. Kompozice přesto ukazuje, kam až se Kořán dokázal posunout a jak rozšířil spektrum výrazových prostředků.