Mick Paul: Parallel Lives

Mick Paul, 2021, 63:50

Baskytaristu Micka Paula jsme u nás mohli vidět coby člena David Cross Band, který nádherně produněl svou výraznou hrou. Jeho zatím jediné sólové album Parallel Lives tudíž logicky přináší standardní progrock s určitými stopami jazzrockové fúze. Úvodní Your Days může navodit dojem, že se bude autor pohybovat čistě v rámci žánrového klišé či dokonce přecházet do poněkud kolovrátkových schémat, která předváděli třeba UK ve své závěrečné fázi. Popravdě je to celé prodchnuto jistým staromilstvím a skutečně se přiznám, že kdybych tenhle opus slyšel tak v sedmnácti, asi by se stal jedním z mých nejoblíbenějších, ale jistý posun tu přece jen je. O ten se stará především klávesistka a zvuková designerka Sheila Maloney, jež se na třech věcech podílela i coby spoluskladatelka. Ta si leckde umí vymyslet různé připojené sonické obrazce, které vše skutečně zajímavě ozvláštňují. A další hlavní devizou je pochopitelně Paulovo bublavé basování, které má osobitý styl a šlape na plné obrátky. V neposlední řadě skvěle oživuje nahrávku i hostování dvou progrockových ikon. Paulův druhdyšéf se tu blýskne ve skladbě No Horizon a celé paradigma hodí trochu jinam flétna Davida Jacksona (Van Der Graaf Generator) ve Swallows. Ústrojně do všeho zapadá hlas převážného zpěváka Jiniana Wildea a za bicími se ve dvou skladbách předvede Craig Blundell od Stevena Wilsona. Úkroky či přesahy tu najdeme spíše v intrech některých skladeb než v delších plochách. Comfort Zone je tak zpočátku až funkující hutný jazzrock, který přechází v syntezátorové sbory, ale nakonec skončí v až selankovité komfortní zóně. Name On You zase otvírá jakási progmetalová smršť, která se ovšem vzápětí rozvolní. Vymyká se také sféricky laděná seance Frozen Perspective s místy až ambientním nádechem. Zkrátka o neotřelé nápady je tu postaráno a de facto to docela všechno pěkně sedí a zapadá, takže nakonec máte při závěrečné nostalgické instrumentálce Morning Skyline celkem uspokojený pocit.

Přidat komentář