Midi Lidi: Málo poťouchlosti a divné hudby

Zkusme se domluvit, apelují Midi Lidi novými alby Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rádHeal The World, konečně!, která vydali dokonce hned po sobě, a to ne s odstupem měsíců či týdnů, ale rovnou hodin. Tahle kapela rozhodně nejsou troškaři, už výčet jako nominace na Ceny Anděl, Český lev za soundtrack k filmu Protektor, filmový doprovod ke snímkům Trash on Mars, Polski film, Mistři, Republika Blaník, spolupráce s Dejvickým divadlem, souborem VOSTO5 a množství dalších projektů, je poměrně impozantní, nemluvě o aktivitách jednotlivých členů.

Z pětičlenné kapely usedli ke společnému stolu s UNI Petr Marek a Prokop Holoubek. Midi Lidi tvoří ještě Markéta Lisá, Magdalena Hrubá a Tomáš Kelar. O lásce k Poutníkům, hudbě pro děti, improvizaci a workoholismu. P. S. Pokud by rozhovor četl některý z klanu Svěrákových, rádi předáme kontakt.

V letošním roce jsou Midi Lidi na scéně už patnáct let. Slavíte výročí, nebo na to kašlete?

PH: Kašleme na to, ale zároveň jsou ty dvě desky oslavou výročí (smích).

PM: Nezamýšleli jsme je tak. Nám na tom nesejde. Jedna z těch desek je oslavou sedmi a půl let a ta druhá dalších sedmi a půl let. Já třeba neslavím ani svoje narozeniny, takže kdybys nám to nepřipomenula, tak by nás to nenapadlo.

Vydat dvě alba najednou, navíc také na vinylu, je poměrně odvážné…

PM: Odvážné to je, my jsme na tom mezitím prodělali asi půl milionu.

PH: Prostě jsme měli tolik písniček, že jsme museli vymyslet, jak je doručit posluchačům. Zodpovědně jsme nad tím uvažovali v posledních měsících. Je to napůl nutnost a napůl se bavíme, že jsme je vydali takhle po sobě. Důležité je, že jsou to dvě různá alba. Nechtěli jsme dělat žádné dvojalbum, chtěli jsme udělat dva uzavřené celky.

PM: Jsou to dvě dvojalba.

PH: Stopáží.

PM: Neděláme mezi nimi rozdíl.

PH: Druhé rozhodně nejsou „outtakes“. Jsou to pro nás rovnocenná alba, jen bylo jedno první a jedno druhé. Tak to prostě je i v životě.

PM: Ano, nediskriminujeme žádné. Vlastně je to v základu ochrana posluchače. Vážně. Aby měl člověk nějaký celek, ke kterému se může vztáhnout, měl začátek a konec, nemusel poslouchat místo jedné hodiny dvě a neuměl se v nich vyznat. Tak jsme se mu to pokusili zjednodušit tím, že je celek, který má začátek, konec, nějaký vývoj uprostřed a dramaturgii, má název a abstraktní příběh, který začíná a končí. A pak si může pustit ten druhý, když chce. Nebo nemusí.

Minulá deska se na vinylu rozprodala už během předobjednání, bude se situace opakovat, nebo zvyšujete náklad?

PH: Dneska jsem se dozvěděl, že se možná stane podobná situace. Je to čistě technický problém, kvůli covidu je v Loděnicích rozvolněná výroba. My si docela dlouho předem rezervovali termín, dohodli se na počtu 500 kusů od každé desky. Až poté jsme přišli na to, že díky předobjednání můžeme přijít na to, kolik lidí si to chce objednat. Ale to už mi řekli, že navýšit náklad nejde, že je prostě objednaných 500 kusů. A kapacita nestíhá.

Vy sami jste fanoušci vinylů? Sbíráte je?

PM: Já jsem měl období asi tak dvaceti let, kdy jsem si kupoval cédéčka. Tam můžeš přeskakovat, zní to čistě, nepraská to, takže mám docela velkou sbírku cédéček i vinylů. Teď cédéčka pozbývají smysl, můžeš to mít digitálně, takže i já přestávám být sběratelem CD, občas si ještě něco koupím, ale tak jednou dvakrát za rok. Vinylů si koupím víc, protože mě těší mít to v ruce. Ale někdy si poslechnu desku, co mám na vinylu, v MP3, protože je to jednodušší, a dívám se u toho na obal. Ale ten „vinylový rituál“ jsem dělal naposledy dneska ráno a předevčírem a včera taky, pustil jsem si Let It Be a nějak si to nedokážu představit jinak, protože mi ten nosič k tomu patří.

PH: Na vinylu jsem si naposledy pustil Hurvínka. Vlastně nejvíc jsem si poslouchal na vinylu Hurvínka, protože to poslouchají děti.

PM: Já taky, před měsícem.

PH: My jsme velcí fanoušci Hurvínka, já znám ty věci nazpaměť, třeba Tajenka pro Spejbla a Hurvínka.

Zkusme se domluvit, apelují Midi Lidi novými alby Nikdo . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář