Mikoláš Chadima: Ano. Hudba léčí

K nepřehlédnutelným postavám české hudební scény patří nepochybně Mikoláš Chadima. Rozptyl jeho práce je široký, víc o tom všem a taky pár skutečných pikantností se můžete dozvědět v jeho dvou obsáhlých dílech pamětí Alternativa III. Ale přesto, že mu letos bude sedmdesát, Mikoláš nepolevil. Dokonce po delší době je ve studiu, a to s oběma svými kmenovými kapelami: MCH Bandem a MCH Triem. A to už je důvod připomenout si minulost i podívat se do budoucnosti. Ctěné čtenáře kulturního magazínu UNI si dovolujeme už teď pozvat v úterý 25. října do Malostranské besedy, kde se bude křtít nové CD MCH Tria a premiérově zazní nový pořad MCH Bandu.

Letos oslavíš kulatiny, jsi ročník 1952. Odkdy ses začal věnovat muzice aktivně a co tě k ní přivedlo?

Uf. To je v prdeli! Po pravdě není, co slavit. Ani jsem netušil, že je mně tolik. K hudbě jsem se dostal tak nějak přirozeně. Máma byla operní zpěvačka. Byla členkou sboru Smetanova divadla, což byla tehdy součást ND. Když pro mě nebylo hlídání, tak mě brala do divadla. Viděl jsem v útlém věku celej tehdejší repertoár opery ND. Docela mě to bavilo. Když mi bylo asi osm, šel jsem „do piana“ k takové milé staré paní. Pamatuju se dodnes, že když se mi něco povedlo, volala nadšeně: „Ty to sahrát jako firtuóós!“

Bavilo tě to?

Nevadilo mi chodit „do piana“, ale byl jsem spíš na indiány a bavil mě basket, který jsem hrál na nižší soutěžní úrovni až do mladšího dorostu. Ani nevím, proč jsem s pianem skončil. Zemřela paní učitelka, nebo mě to nakonec přeci jenom přestalo bavit? Kolem dvanáctého roku mě oslovil big beat! To byl rok 1964. Zlatá doba české pop music, kdy i božský Karel zpíval rock and roll! Elekrické kytary! To tedy bylo něco! Film Perný den s Beatles! Ve filmovém týdeníku, který se tehdy pouštěl v kinech před hlavním filmem, jsem viděl a slyšel poprvé Beatles, Mikiho Volka, The Beatmen s Dežem Ursinym! A bylo vymalováno. Rádio s Houpačkou Miroslavy a Jirky Černých, dokonce i v Československé televizi se big beat objevil. Doba čím dál volnější, kapel i míst, kde se hrálo, přibývalo. Na naší devítiletce se dokonce konal někdy v sedmašedesátým festival školních beatových kapel! Chtěl jsem být jako oni! To znáš, ne?

K nepřehlédnutelným postavám . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář