MIREK KEMEL: Vlčí stopy

Animal Music, 2021, 55:17

Dvěma profesními životy žije umělec Kemel – jako Miroslav přispívá od roku 1991 do denního tisku trefnými kreslenými vtipy, jako Mirek právě vydává své čtvrté písničkářské album. Ale zatímco jako karikaturista si drží svůj na první pohled rozpoznatelný styl, jako autor písní a zpěvák přichází s už několikátou změnou stylu. Natočil album se svou koncertní kapelou (Krajem šel anděl), velmi komorní písničkářskou desku (Nic víc), bohatě aranžované album s dechy a smyčci (Ryby raci) a nyní novinku Vlčí stopy s kapelou Blue Shadows.

Aniž bychom chtěli a měli srovnávat, Vlčí stopy jsou „mišíkovská“ deska Mirka Kemela. Vznikla totiž v produkci Petra Ostrouchova s velmi podobnou doprovodnou kapelou jako obě poslední alba Vladimíra Mišíka. I tentokrát producent připravil zpěvákovi album na tělo, záměrně ignoroval jeho koncertní kapelu a nabídl mu svou vlastní představu o jeho písních. Ta představa šla dokonce tak daleko, že v jednom momentě písničkář Kemel zpívá píseň, u které nenapsal hudbu ani text (Jaro s hudbou Petra Ostrouchova a na text Jiřího Ortena). Oproti minulým Kemelovým nahrávkám je slyšitelná absence dechových nástrojů (písničkářovým koncertním souputníkem je herec Vladimír Javorský se saxofonem) a především akordeonu. Jak je u Ostrouchovovy kapely Blue Shadows zvykem, klíčovou roli zde hrají nejrůznější kytary a další strunné nástroje (Josef Štěpánek, Petr Ostrouchov), případně klávesy (Matěj Belko), role epizodní pak například violoncello (Jiří Bárta). Překvapivě důležitá je na albu rytmika. Zatímco u Vladimíra Mišíka odpichový rockʼnʼroll, blues, soul a jejich variace čekáme, u baladika Kemela jsou ráznější bicí v písni S kůží na trh nebo barevné perkuse v Bytě na prodej zajímavým zpestřením. Zmínit je třeba i hřejivý zvuk kontrabasu Jaromíra Honzáka, zajímavý jak v úvodní, doprovodem velmi zajímavé písni Úsměv, tak například v křehce folkové Malířce.

Zatímco hudba je nová a v mnohém překvapivá, v textech zůstává Mirek Kemel takovým, jak jej známe z předchozích nahrávek. Umí na ploše jedné písně vylíčit příběh, který se odehrává na jednom místě a přitom obsáhne několik generací (Mrkvový dort). Používá zajímavé metafory, často opět ze zvířecího světa (Vlk, Ledňáček), dokonce se nenápadně vrací k některým svým starším písním (motiv antilopy). Jeho texty jsou často intimní, ale netuctové. Jako by se i v nich odrážel autorův výtvarný talent, i když k humoru ty písně mají daleko. Zajímavá je také práce s formou textu. Relativně často používané gramatické rýmy neruší, spíše vzdáleně evokují zpěvnost lidových písní. V kombinaci s občasnými rytmickými nepravidelnostmi a se zralým Kemelovým hlasem pak umocňují důvěryhodnost alba. „Mirek pro mě představuje ideální kombinaci nesmírně kvalitního textaře a charismatického podmanivého zpěváka, jemuž věřím každé slovo, které zpívá,“ říká Petr Ostrouchov. Obě tyto kvality si zpívající kreslíř zachoval i na novém albu.

 

Přidat komentář