Moimir Papalescu: Electric Soul

1_papalescuMoimir Papalescu je nesporně jed­nou z nejvýraznějších postav tuzem­ské scény elektronické hudby. Podí­lel se na mnoha klíčových projektech Electronic Body Music, počínaje jeho vlastními Gun Dreams přes spřízně­nou Vanessu až po Die Alten Maschi­nen, v nichž hraje s členem Devo Ge­raldem Casalem. Působil ale také v rockovějších Nihilists nebo v taju­plných Magnetic.
Electric Soul je jeho první čistě sólová deska. Při jejím vzniku využil svůj přebohatý arzenál nástrojů. I na ní potvrdil svůj talent. Umí psát pís­ně, které jsou nejen podmanivé, ale mnohdy vysloveně chytlavé, což pla­tí především o Charge Your Battery s robotickým vokodérovým vokálem i o Bradburym. Přestože mají výraz­né melodie, nepůsobí banálně a ješ­tě je umocňuje zajímavý zvukový háv, ve kterém je patrné, jak dobře má Pa­palescu zmapovanou scénu. Vienna Disco odkazuje k Ultravox, Japanese Garden, která projekt avizovala, zase připomíná trochu Sylviana. I když se nese deska spíš v duchu synthipopu a nové vlny, v Traveling Herbalist do­jde i na EBM.
Po formální stránce není desce co vytknout, nechybějí jí hudební nápa­dy ani zajímavá aranžmá a má doko­nalý zvuk, ale to je asi tak všechno. Mnoho nového nepřináší, Papalescu se do žádných experimentů nepouš­těl, držel se pojetí, které je mu nej­bližší a které má dokonale zvládnu­té. Přestože se na albu objevují i živé nástroje včetně saxofonu, je chladné, což sice patří k žánru, ale tohle není mrazivá elektronika, ale pouhopouhý chlad dokonalého produktu. Umoc­ňuje to i skutečnost, že zpěv zůstává v pozadí, protože Papalescu není pře­ce jen zpěvák.
Hlavní problém Electric Soul je stej­ný jako u většiny čistě sólových de­sek. Papalescovi chybí partner, kte­rý by ho nutil opustit vyjeté kole­je, který by ho ponoukal k hledání, který by vytvářel kontrast k jeho vý­razu. Electric Soul není špatné al­bum, naopak, ale v rámci Moimirovy tvorby rozhodně patří k tomu méně zajímavému.
X Production, 2012, 41:42

Přidat komentář