Mother Turtle: Three Sides to the Every Story

„Naším cílem je být progresivní s lidskou tváří,“ pojmenovává motto kapely Kostas Konstantinidis, kytarista, občasný klávesák, zpěvákhlavní motor kapely z řecké Soluně. Kupodivně hned po roce od jejich třetího výtečného, vycizelovaného alba Zea Mice (recenze viz UNI 11/2018) přichází avant-progresivní Mother Turtle s novinkou Three Sides to the Every Story. Zásadní změnou je zdrcnutí personálního obsazení ze sexteta na trio. Ne, že by tři dřívější členové kapelu opustili, ale byli zrovna vytíženi v jiných projektech, a trojce Konstantinidis, Filopelou (basa, zpěv), Baltas (bicí, zpěv) na zkouškách jaksi přirozeně vyplavalo takové množství nápadů, že padlo rozhodnutí střihnout si jednu desku ve třech. „Trio, potažmo power trio, přece patří k základům rockové mytologie. Cream, Rush, Motorpsycho, mohl bych pokračovat. Ale taky se nám nechtělo čekat, protože muzikou si především udržujeme duševní zdraví.

 

Na novince je sakramentsky znát, že Mother Turtle fungovali dlouhá léta jako rock-jazzový jamband. Každá ze tří skladeb má daný, ve stupňování různorodě variovaný riffový základ, ovšem s bohatě proměnlivou formou/stavební linií, místy ozvláštněnou vsuvkami terénních nahrávek řeckého folklóru v podání staré vesničanky paní Fani Dimopoulou. Jak nástrojové obsazení může naznačovat, tohle album je rockově nejtvrdším v diskografii kapely. Krom perfektně ovládaných instrumentů celé trojky (Konstantinidis občas vmíchává i kytarový syntezátor) a výborných hudebních nápadů jsou z poslechu cítit snad ještě důležitější elementy, vyvěrající z celkového ducha bandu: nekompromisnost, autenticita, odvaha a podvratný humor (jsou velkými fanoušky Monty Pythons). Tím až patafyzicky okoření poslední skladbu A Christmas Postcard from Kim, když do skoro metalové hudby nastříhají transformované pasáže z novoročního proslovu severokorejského diktátora Kim Čong-una, který tu zní jako freestylový raper.

 

Sound Effect/Cosmic Eye/Misicbazz, 2019, 38:30

 

 

 

Přidat komentář