Mo’Wax – 25 let britského urban mixu

Deset let fungoval britský label Mo’Wax jako maják moderní urban muziky, průsečík desítek vlivů od jazzu až po elektronické experimenty prolnuté dohromady ranými samplovacími technikami. V posledních letech oprášil šéf vydavatelství značku k novému životu. Mejdan ke čtvrtstoletí labelu může vypuknout!

James Lavelle

Minulý měsíc jsme sledovali báječný příběh hudebního nadšence Caleba Braatena a jeho labelu Sacred Bones records. Dnes budeme následovat podobného dobrodruha. Akorát se přesuneme ze Spojených států na Britské ostrovy, rockovou muziku pak vyměníme za elektroniku a urban hudbu. Řeč je o Jamesi Lavellovi. Ten ve třinácti začal DJovat, v šestnácti letech založil s kámošem Timem Goldsworthym hudební projekt UNKLE, aby v roce 1992, to znamená pár týdnů po osmnáctých narozeninách, přišel s vydavatelstvím Mo’Wax. Název přešel ze stejnojmenného tanečního večírku v rodném Oxfordu, který vedl od svých šestnácti let, i sloupku Mo’Wax Please psaný Jamesem pro časopis Straight No Chaser zaměřený na elektronickou muziku. I když James žil muzikou čtyřiadvacet hodin denně, stejně nedávno zhodnotil první roky fungování pro list Independent takto: „Řídili jsme label, jako bychom dostali klíče od formule McLaren bez jediné lekce v autoškole“. Na to, že do branže vpadli jako naprostí zelenáči, mohli se v prvních letech pyšnit vynikajícími výsledky. Lavellova láska k jazzu, hip-hopu a urban elektronice à la Massive Attack, Soul II Soul a smečce The Wild Bunch postavila základy vydavatelství na mladém urban tanečním podhoubí. „Jsem dítětem samplů,“ přiznává šéf Mo’Wax. „Kradl jsem hudební útržky a vytvářel z nich nové koláže. Jednalo se o neuvěřitelně vzrušující dobu pro klubovou scénu. Byl jsem posedlý novou hudbou. Čím více jsem jí slyšel, tím víc jsem chtěl poslouchat další.“ Během prvního roku a půl vydal 16 releasů, většinou na vinylu a dvanáctipalcovém formátu. Pomalu tříbil nová jména, aby se v jeho síti zachytili Palm Skin Productions, DJ Krush, Blackalicious, Attica Blues nebo DJ Shadow. Právě poslední z nich albem Endtroducing… asi nejpřesvědčivěji shrnul to, o co Jamesovi i většině umělců stáje Mo’Wax šlo – to znamená bořit bariéry mezi kulturami a žánry a co nejpřesvědčivěji přenášet současnou atmosféru městského západu do vydávané muziky. „Street“ estetika, mix vlivů rave, graffiti a skate kultury, se následně z muziky přelil do dalšího zboží, od oblečení až po hračky.
Lavelle v každém rozhovoru opakuje, že je především umělcem a teprve potom obchodníkem. I z toho důvodu, po průlomu čerstvého alba DJ Shadowa, podepsal smlouvu s A&M Records. Chtěl si uvolnit ruce pro kreativní činnost a profesionálům z majoru věřil, že dokážou manažersky vést rozšiřující se impérium Mo’Wax. James tento krok zpětně hodnotí jako „nejhorší rozhodnutí, jaké kdy udělal“. Od spolupráce s A&M Records přešel ke kooperaci s Island Records, a nakonec s XL Recordings. „Mým příspěvkem ke spolupráci s XL bylo angažování osoby, která následně podepsala pro XL smlouvu s Adele a Dizzee Rascal. Nic pro nás,“ shrnuje Lavelle smutně. „A tak šlo všechno pomalu ale jistě do kopru.“ Přitom zvnějšku vše vypadalo pozitivně. James s UNKLE debutoval výbornou deskou Psyence Fiction, čím dál výraznějšími deskami se prezentoval gramofonový kouzeník DJ Krush, velkým hitem se prezentovala Andrea Parker, výborné desky vydávali Luke Vibert, Dr. Octagon (převlek hip-hopera Kool Keitha), díky Matrixu se výrazně mezinárodně proslavil Rob Dougan a další skvělými tituly pokračoval DJ Shadow.
Přesto byl v roce 2002 konec. Počítadlo vydaných releasů se po dekádě činnosti zastavilo na čísle 159. Uzavření Mo’Wax bylo, podle Jamese Lavella, nevyhnutelné. „Můj život se zhroutil. Skončil můj vztah s tehdejší partnerkou, a já měl na krku malé dítě. Byl to pro mě hodně zvláštní čas. Naštěstí jsem byl mladý, když jsem Mo’Wax zakládal, a stále docela mladý, když s ním skončil (28 let – pozn. autora). Byl jsem připraven začít celou další kapitolu,“ vzpomíná Lavelle. S UNKLE vydal další výborné album Never, Never, Land (s ještě hvězdnější sestavou hostů od Briana Ena, přes Joshe Hommea až po Jarvise Cockera z Pulp) a vyrazil do světa DJovat a koncertovat. „Když jsem v pondělí vyrazil s dcerou do školy, ostatní rodiče se na chodníku bavili, jak o víkendu piknikovali na Primrose Hill a podobně. Když se mě zeptali, jak jsem ho strávil já, odpověděl jsem nějak ve smyslu „hrál jsem jako DJ na pláži v Černém moři.“
I když vlivný muzikant zmizel z kulturního radaru, rozhodně pracovně nepolevil. Vedle hraní s kapelou a DJování (v klubech v LA, New Yorku, Berlíně a Singapuru měl pravidelné rezidenční večírky), založil nové vydavatelství Surrender All (primárně pro svou autorskou muziku), uspořádal několik uměleckých výstav, natočil hudební doprovod k několika filmům (včetně kriminálního dramatu Sexy bestie s Rayem Winstonem v hlavní roli) a remixoval každého od Queens Of The Stone Age až po Lanu Del Rey. Ke znovuzrození slavného labelu tedy nedošlo z čista jasna. V roce 2013 připomněl 21. výročí Mo’Wax vyprázdněním archivů a připomenutím „dospělosti“ luxusně vypravenou knihou Mo’Wax Urban Archaeology: 21 Years of Mo’Wax Recordings a plánovaným opětovným vydáním debutového alba UNKLE Psyence Fiction. V loňském roce nesměle vyšla první nahrávka obnovených Mo’Wax, debut Elliotta Powera nazvaný Once Smitten. Letošní rok je ale pro Jamese především rokem nové desky UNKLE (The Road Part 1) a oslavám čtvrtstoletí od založení vydavatelství. James Lavelle dal dohromady výstavu napěchovanou ikonickými vizuály spojenými s labelem a UNKLE, která postupně putuje po Británii. Vedle toho přichystal opulentní narozeninový večírek, který propukne 15. září v londýnském Jazz Café. Kromě pana principála zde odehrají své koncerty Attica Blues, Elliott Power, Mink a Thinkpiece. Budoucnost vydavatelství je nadějná. A to přesto, že Mo’Wax už asi nebude hrát tak klíčovou roli, jako v devadesátých letech. Když má James shrnout to zásadní, čím byl Mo’Wax výjimečný, říká: „Byli jsme na vrcholu ve stejnou dobu jako britpopová horečka. Kde je ale britpop dnes? Ten se vždy díval dozadu, zatímco my s Mo’Wax jsme se snažili dívat do budoucnosti. Na tenhle moment jsem asi nejvíce pyšný.“

 

Přidat komentář