Mucha: Slovácká epopej

muchaNikola Muchová je jedním z největších objevů na současné scéně. Protíná se v ní několik aktuálních trendů. Je další z radikálních feministek, kterým nečiní problémy vyjádřit se bez obalu a popsat realitu žen v dnešním mužském světě bez příkras. Ale současně je to talentovaná písničkářka, které nedělá problémy skloubit text s hudbou. A ve spojení se zkušenými muzikanty představuje Mucha reprezentanta alternativního folku, přičemž její přístup je mnohdy punkový, i když by se více asi hodilo označení riot grrrl.
Názorově Mucha patří do okrsku souborů jako je Čokovoko nebo Mateřská. com. O ženském světě mluví s neobyčejnou otevřeností bez příkras. Od dob Dybbuku, který zahájil emancipaci tuzemské scény, uplynulo více než čtvrtstoletí, i když je tam podobný pozorovací talent. Ovšem Muchová zachází dál, její jazyk je současnější, tudíž hrubší: „Chlapi sú kokoti kokoti / Chlupatí chlupatí roboti / Mě nevadí nevadí / když nespláchneš a nedáš dúle prkýnko / To co mi vadí, to jsi ty.“
Drsná mluva umocněná vulgarismy však není cílem jako na vystoupeních DIAKritiky a do jisté míry i Čokovoka. Muchové nejde jen o to provokovat, aby na sebe upozornila, ale nabídnout svůj pohled na svět. Od svých souputnic se však odlišuje žánrem. Začínala jako písničkářka a kapela, ve které se sešli Martin Kyšperský z Květů, Petr Zavadil z Těch syčáků a Štěpán Svoboda z Budoáru staré dámy, její písně posunula do oblasti alternativního folku / punku / rocku. Naopak po hip hopu, který je pro většinu současných radikálních ženských interpretek hlavním stylem, což dneska platí i u Mateřské, tu není ani stopy. A hledat tu vazby přes využití nářečí, které Mateřská uplatnila ve Vylité, by bylo snahou najít nějakou spojitost za každou cenu. Ve Vylité má jen dokumentovat „dylinovství“ protagonistek písně, zatímco Muchová žije stále v Kyjově a s nářečím přichází do styku každodenně. I ona však ho občas nadužívá a vysloveně prvoplánové je parodování romského projevu v Kaj Džas.
I když písničkářka Muchová i kapela Mucha představují výjimečný fenomén a rozhodně jsou objevem, ani osobitá, vtipná a propracovaná aranžmá (oceňuji zejména banjo) nemohou občas zakrýt absenci výraznějších hudebních nápadů. „Mrdá mi v hlavě“ je sice štěpný punkový refrén, ovšem v Ježíšovi chybí výraznější hudební nápad ve sloce, aby šlo o výjimečnou píseň, a dubové efekty to nezakryjí, i když slova „jsem do tebe zblázněná, Ježíší, nic jiného mne nezajímá,“ s představou sebevražedné atentátnice ve službách Krista ovázané semtexem jako mudžáhidové, jsou skutečně originální.
Prostě ne vše je tak povedené jako Úchyl, Polička nebo Hygiena. Ono by občas pomohlo, kdyby Muchová neskládala jen jeden slogan za druhým a pokoušela se více pracovat se stavbou textu i hudby. Potřeboval by to určitě Chleba s marmeládú. Nikola sama by měla s větší opatrností využívat parodující projev, jenž kvůli nadužívání přechází v klišé.
Na závěr bych mohl uplatnit své oblíbené, že tu chyběli producent a dramaturg, kteří by tohle ohlídali. Jenomže deska vyšla s pomocí peněz získaných od fanoušků…
Piper Rec., 2013, 39:38

Přidat komentář