Mulatu Astatke & Black Jesus Experience: Cradle Of Humanity

mulateNe, že by ethio-jazz vyloženě dobyl svět, ale oblíbený je u ctitelů „světové hudby“ už téměř planetárně a hraje se leckde. Když hledal stvořitel žánru Mulatu Astatke kapelu, která by ho doprovodila na australském turné v roce 2009, stačilo oslovit již existující ethijazzovou partu Black Jesus Experience z Melbourne, známou také pod zkratkou BJX. Úspěšná pódiová spolupráce pokračovala i v dalších letech, přesáhla hranice nejmenšího kontinentu a loni logicky vyústila ve společné studiové album Cradle Of Humanity, točené pěkně kosmopolitně v nahrávacích studiích v Melbourne i Addis Abebě a míchané a masterované v Kolíně nad Rýnem a Londýně.
Jak napovídá název i legrační obal, jde do určité míry o nahrávku koncepční. Jak známo, Etiopie je považována za jednu z možných kolébek lidstva díky nálezu kostry slavné Lucy, příslušnice druhu Australopithecus afarensis, byť paleontologové a vývojoví biologové už dávno leccos přehodnotili a možné kolébky se množí s dalšími a dalšími nálezy. Což ovšem není pro hudební recenzi podstatné. Pro hudbu byly směrodatné právě „meditace o původu lidskosti, rytmu a kultury“, jak vysvětlují členové BJX. A pro ony meditace je podle nich ideální „kombinace mystické tonality pradávných a unikátních etiopských stupnic s groovy 21. století a zakořeněným principem svobody“. Zní to poněkud nadneseně, ale muzice to na živelnosti neubírá. Astatkeho spolupráce s BJX, využívajícími současný hudební slovník, se osvědčila stejně dobře jako předchozí souhra etiopského mistra s londýnskými funk/jazz/hiphopovými The Heliocentrics na desce Inspiration Information (2009).
Především, hra samotného Astatkeho (v době nahrávání mu bylo 72) působí stále vitálně, ať už volí coby svůj nástroj vibrafon nebo konga. V kapele hraje nejen roli třešničky na dortu, ale skutečně přirozeného sólisty, slyš například vibrafon v Sabye, byť kapela by hrála konzistentně i bez legendárního hráče a zaslouženou pozornost přitahují i další muzikanti. Třeba uznávaný australský pianista Bob Sedergreen, mimochodem stejně starý (mladý!?) jako Mulatu, také ročník 1943. Sedergreenovo elektrické piano dodává hudbě nádech fusion. A když slyšíme skutečně „mystický“ melodický opar, jaký vytváří Astatkeho vibrafon nad funkovým groovem hned v úvodní skladbě Wubit, lze dát za pravdu i citovanému prohlášení z webu kapely. Ony „mystické pradávné stupnice“ velmi dobře sedí i s rapovými vsuvkami mládeže z BJX. Kombinace z lidových tradic vycházejících etiopských motivů s hip hopem či funkem netahá za uši ani v případě, že znáte Astatkeho verze skladeb Yekatit či Netsanet ze 70. let. Současný aranžérský kabát jim sluší a padne i zmíněné lidové melodii Sabye. Ověřené položky Astatkeho repertoáru přitom nevyčnívají ani vedle zcela nových skladeb, které pro desku napsal třeba saxofonista Peter Harper. Vlastně není divu, že vše může působit tak harmonicky a soudržně. Když má společnou kolébku lidstvo, má ji zajisté i muzika. Proč si nezatančit s australopitékem?

BJX, 2016, 46:30

Přidat komentář