NANI – NOAM VAZANA: Ke Haber

NaniMusic.com, 2021, 37:11

Jazyk ladino se po vyhnání židů z území dnešního Španělska v roce 1492 stal řečí židovské diaspory v celém Středomoří. Pro Nani (vl. jménem Noam Vazana), izraelskou zpěvačku žijící v Nizozemsku, jsou písně v tomto jazyce návratem k vlastním kořenům. Jako malé jí je zpívala doma babička, ona sama pak na tyto lidové melodie sefardských židů pozapomněla a vrátila se k nim poté, co je zaslechla v Maroku. V roce 2017 natočila album známých sefardských písní Andalusian Brew, ale zároveň už pomalu připravovala svůj velký autorský projekt.

Ten vyšel v roce 2021 pod názvem Ke Haber a obsahuje – až na tři výjimky – zpěvaččiny autorské, tedy zcela nové, písně v prastarém jazyce ladino. Napětí mezi starým a novým se ostatně line celým albem. Vedle perkusí, „konzervativně“ hrané kytary, piana nebo cella v písních překvapí trombón, na který mimochodem hraje – a skvěle – přímo zpěvačka. Ostatně doprovod písně Landarico postavila na několika vrstvách trombónu.

Překvapivá jsou i některá témata písní. Vedle námětů, které se v písních řeší po staletí – předsvatební dialog mezi matkou a dcerou nebo rituální prosba o ochranu novorozeného dítěte –, napsala Nani texty, z nichž na nás dýchá současný svět. A přesto jde o problémy, které museli mít lidé i ve středověku. I proto tato témata – homoerotickou lásku nebo transgenderovou problematiku – zpěvačka zasazuje do archaických kulis. I to samozřejmě souvisí s jejím cílem napsat „moderní album starých písní“.

Dvě vybrané coververze a jedna směs lidových písní do celku zapadají. Závěrečná Gracias a la Vida, kterou v roce 1966 složila chilská písničkářka Violeta Parra, celé album důstojně uzavírá. Nijak nepatřičně ale z celku nevyčnívá ani Stingova Shape of My Heart, zde propojená s tematicky podobnou autorskou písní Mi Korazon. Celkově se tak Nani podařilo napsat, sestavit a nahrát svěží nahrávku z písní, které znějí povědomě, i když většinu z nich sama složila.

 

Přidat komentář