Natalie Mechant – Paradise Is There: The New Tigerlily Recordings

natalieJe smysluplné znovu nahrávat vlastní majstrštyky? Jak kdy. Rozhodně jde o počin riskantní. Příznivci Natalie Merchant mají zafixováno, jak zněly písně Wonder, Carnival či Jealousy na jejím sólovém, veleúspěšném, multiplatinově prodaném debutu Tigerlily (1995). Co k tomu po dvaceti letech dodávat, proč točit celou desku znovu? Zpěvačka a písničkářka však měla poctivý důvod, proč se ke skladbám vrátit a podat je jinak či zcela přepracovat z pohledu padesátnice. (Bože, ten čas letí.) Na loňském, eponymním albu překonala po dlouhých třinácti letech skladatelského mlčení od desky Motherland (2001) autorský blok. Nyní zjevně zkoumá, jak navázat na minulost, znovu hledá sama sebe.
První dojem z nahrávky „self-cover-verzí“ Paradise Is There: The New Tigerlily Recordings? Předvídatelný. Ostří obroušené, interpretace pokornější, smutek ještě hlubší, hlas zastřenější. Platí tu fráze o „zmoudření“, kterou si všichni okecáváme nevratnou ztrátu mládí? Tak nějak. Nápadný příklad nabídne zpěvaččin prožitek v baladě Cowboy Romance: původní příběh písně je starý jako lidstvo a velmi jednoduchý. Dva mladí se potkají, s trochou pomoci alkoholu k sobě zahoří a on jí říká, že když odejde s ním, budou oba volní. Ona odpoví, že se zatím nenarodil chlap, který by ji dokázal ovládat, ale pokud to zvládne on, bude mu patřit. V nové verzi jakoby zralá ženská s posmutnělým nadhledem rekapitulovala věci, které v životě obvykle nedopadnou dobře. A rozechvělou křehkost v hlase nahradila sametová sytost. Změně pohledu na obsah písní až polopaticky odpovídá i jemnější aranžmá, kladoucí větší důraz na akustické nástroje a košatý zvuk smyčcového kvarteta (původní nahrávku pouze dobarvovaly housle s cellem). Elektrické kytary zcela nezmizely, ale ustoupily akustickým, baskytara kontrabasu, elektrické varhany klavíru a akordeonu. Náladu „těch samých“ písní mění už jejich odlišné pořadí. Jiné navazování textů a atmosféry nasvítí jiné souvislosti. Druhý dojem? Druhé verze písní z Tigerlily se povedly, mají umělecký smysl. Ukazují vývoj osobnosti možná lépe, než by to dokázala kolekce čerstvých písní na podobná témata. Tu ostatně nejdeme na loňském řadovém albu. Ale pro posluchače znamená titul Paradise Is There přínos jen tehdy, vyvaruje-li se přílišného porovnávání s předlohou a přistoupí k nahrávce jako k samostatnému dílku. Spekulace na téma „lepší / horší“, o kterou se soukromě pokoušel recenzent, akorát pokazí prožitek hudby.

Nonesuch, 2015, 56:30

Přidat komentář