NEMUER: Urðarbrunnr

vlastní náklad, 2019, 62:13

Domácí dark folkoví Nemuer v posledních dvou letech nešetří aktivitou. Vedle četných koncertů na podzim vydali nové, už čtvrté řadové album. Michael Zann a jeho spoluhráči připravili k vydání kolekci písní, která se pouští při hledání starých kultur do jiných končin. Zatímco předchozí deska byla plná inspirací ze starověkého Babylonu, tentokrát se pozornost kapely obrací na skandinávský poloostrov. Album nazvané Urðarbrunnr totiž čerpá inspiraci z poetické Eddy a starých norských ság. Jak už je u Nemuer zvykem, skladby jsou nazpívané původním jazykem, což v tomto případě znamená staroseverštinou se snahou o rekonstrukci tehdejší výslovnosti. Z čistě akustické dvojice se navíc Nemuer v loňském roce rozšířili na kvarteto.

Původní sound postavený na akustické kytaře, kdy jsem měl pocit, že Zann se snaží naladit na podobnou vlnu jako Stephan Micus, byl výrazně upozaděn. Významný prostor dostali hráči na buben davul Alex Pantea a elektronik/klávesák Martin Kopl. A nutno dodat, že Nemuer změna výrazně prospěla. Michaelovi se poprvé podařilo předložit posluchačům opravdu tajemné atmosférické skladby, které vhodně doplňují exotické akustické nástroje (například staroseverské lyra tagelharpa, cimbál, brumle), a také vokály Michaela i Kateřiny Pomorské. Ty navíc využívají i exotických technik hrdelního zpěvu. Suverénní kolekce tak z boku vpadává do současné vlny folkových kapel typu Wardruna nebo Heilung inspirované předkřesťanskými mytologiemi a ságami. Jako by se původní duo snažilo o to samé, ale s nevhodnými aranžemi. Tento moment nakonec hraje kvartetu nejvíce do karet. Aniž by Michael nějak měnil svůj rukopis, náhle má potenciál oslovit opravdu velkou skupinu posluchačů, kteří věnují hudbě někde mezi Dead Can Dance, Mari Boine a Le Mystère des Voix Bulgares velkou pozornost. A protože kapela už za pět let fungování dokázala oslovit poměrně početnou posluchačskou obec za hranicemi domoviny, mám za to, že si novou deskou zadělala na světlé zítřky.

Přidat komentář