Nevyhýbat se v písních složitostem světa

Sofía Rei je zpěvačka z Buenos Aires, která působí v New Yorku. Svou lásku k latinskoamerickým rytmům, kterou rozvíjela od dětství, ve Spojených státech obohatila o kladný vztah k jazzu, popu, experimentální a elektronické hudbě. Zpívala však také ve sboru a zabývala se starou a soudobou vážnou hudbou. V roce 2021 Sofía Rei vydala album Umbral, na kterém spolupracovala s producentem JC Maillardem, rodákem z karibského ostrova Guadeloupe, který byl také přítomen našemu rozhovoru.

 

I když je vaše nové album hodně popové a elektronické, vím, že jste se od dětství věnovala sborovému zpěvu a vokální tvorbě. Ovlivňuje tato zkušenost i vaši nejnovější tvorbu?

Sofía: Ano, stoprocentně. V mém hudebním životě byl vždy důležitý sborový zpěv a práce s lidským hlasem a s vokální harmonií. Už jako dítě jsem zpívala ve sboru a ve vokálních skupinách, později jsem působila v operním sboru a mám hodně zkušeností se zpěvem a cappella ve větších souborech. Mám tedy čistě vokální hudbu velmi ráda a vlastně jen bezprostředně poté, co jsem se přestěhovala do Spojených států, jsem se jí nevěnovala. Jak moc mi to chybělo, jsem si naplno uvědomila o několik let později, když mě skladatel John Zorn pozval do a cappella kvartetu Mycale, který zpívá jeho skladby. Když jsem s touto skupinou začala vystupovat, naplno jsem pochopila, že právě tento druh hudby je mému srdci nejbližší a že se cítím nejpříjemněji právě tehdy, když zpívám a capella. V tom jsem totiž vyrostla, a tak jsem se učila hudbu. Bylo pro mne zajímavé se k těmto svým kořenům vrátit poté, co jsem si prošla dalším vývojem – věnovala jsem se mezitím vokální improvizaci, jazzu nebo latinskoamerické hudbě. To vše mělo vliv na to, čemu se věnuji v současné době. Důležité je i to, že skupina Mycale zpívala v různých jazycích a měla mezinárodní složení – jedna ze zpěvaček byla z Izraele, jedna z Portugalska a jedna z Maroka.

 

Jak jste se seznámila s producentem vašeho nejnovějšího alba JC Maillardem?

Sofía: JC Meillard je výborný muzikant z francouzského ostrova Guadeloupe z Karibiku. Seznámila nás v Montréalu naše společná kamarádka, moje kolegyně ze souboru, Mycale Malika Zarra. JC v té době žil už v New Yorku, stejně jako já. Velmi se mi líbilo, jak hraje, a zaujaly mě i jeho hudební nápady, a tak jsem jej požádala, aby se stal členem mé doprovodné kapely, která v té době měla pět, později šest členů. JC s námi začal hrát na elektrické kytary.

JC: Ano, Sofíi se líbily moje hudební nápady, ale velmi brzy zjistila, že mě zajímá především aranžování skladeb. Když hraji v nějaké kapele, nesoustředím se ani tak na svůj nástroj jako spíše na zvuk celé kapely. Přináším tedy nové nápady, přemýšlím, jak by kapela jako celek měla hrát nebo jakou podobu mají mít jednotlivé písně. Postupně jsem tedy přicházel s radami, jak má která píseň znít. Mezitím jsme začali hrát také v menším obsazení, jako trio. A já jsem do kapely přinesl nástroj, který používám od roku 2002 a který jsem si sám postavil. Má osm strun a já mu říkám saz-bass. Inspiroval jsem se perským nástrojem saz, který je známý také v Turecku pod názvem bağlama. Tento můj nový nástroj mi umožňuje hrát kytarové a basové party současně, a tím pádem mohu lépe uplatnit své aranžérské nápady. Natočili jsme se Sofií nejprve pouze v duu album Keter.

Sofía: To bylo album, které zkomponoval John Zorn. Poté, co jsem nazpívala dvě alba jeho skladeb se skupinou Mycale, mě požádal, abych se stala součástí jeho série alb Masada Book 3, což byla závěrečná fáze jeho dlouhodobého projektu Masada. Aranže těchto svých skladeb John Zorn nechal na nás. Natočili jsme tedy album a hodně jsme s ním jezdili po světě. Já jsem mezitím ještě nahrála s Markem Ribotem album Pocta Violetě Parra a hodně jsem se věnovala zpěvu s použitím looperu a různých efektů a elektroniky. Chtěla jsem na pódiu stát úplně sama a přitom pracovat s více vrstvami hlasu, aby byl můj vokální projev bohatší. Tím se mimochodem znovu dostáváme ke sborům… Podobným způsobem jsem začala pracovat i na novém albu Umbral, ale to už jsem na to nechtěla být úplně sama. Uvědomila jsem si totiž, že smysluplná hudba vzniká především tehdy, když spolupracujete s dalšími umělci. Cítila jsem se tedy osaměle, ale na druhou stranu jsem si říkala, že jsem silná žena a že to zvládnu. Pořád to ale nebylo ono, a tak mi nakonec opět přišel na pomoc JC.

JC: Zapomněli jsme na jednu důležitou věc. V době, kdy mě Sofía oslovila, jsem zrovna vydal druhé album své kapely Grand Baton, což je rockový projekt postavený na tradičních rytmech karibských ostrovů. Na tomto druhém albu jsem hodně pracoval s elektronickými zvuky. V té době jsem vystupoval tak, že jsem tyto písně zpíval na pódiu a pouštěl jsem k tomu z počítače elektronický doprovod. Sofía přišla na takový můj koncert a tam ji napadlo, že bychom spolu mohli připravit album, na kterém bychom propojili to, co oba děláme, a na kterém by hrála elektronická hudba důležitou roli.

 

JC, v čem tedy spočívala vaše role producenta na albu Umbral?

JC: Moje role spočívala v tom, že jsem se společně se Sofií snažil rozvíjet písně, které původně hrála s pomocí looperu. Snažil jsem se ty skladby někam posunout, společně jsme diskutovali o jejich rytmické složce, použili jsme například tradiční rytmy z Kolumbie nebo Bolívie. Při práci jsem využíval také různé barvy a rejstříky syntezátorů a elektronických bicích, abych vytvořil nové hudební prostředí, a třeba i použil Sofiin hlas v novém kontextu. Trvalo nám docela dlouho, než jsme jednotlivé písně takto zpracovali.

Sofía Rei je zpěvačka z Buenos . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář