New wave of London jazz v nahrávkách

Netřeba nosit sovy do Athén a smog do Londýna, ale snad se hodí pár tipů k poslechu těm, kteří se temžským fenoménem dosud nezabývali. Nahrávky jsou vesměs snadno dostupné, ač jen v nízké kvalitě komprimovaného zvuku jako stream. Ostrovní jazzová mládež totiž ráda používá pohodlnou platformu bandcamp. Pokud vás hudba v tomhle webovém rádiu zaujme, stačí se podívat po nabídce „komunitních“ labelů 22a, Brownswood Recordings, Jazz Re:freshed, Naim Records, Total Refreshment Centre, Gearbox Records atd. nebo se prostřednictvím kontaktů na bandcampu poptat po DIY titulech.

Následující přehled není žádným best of nebo Top 20. Výborné, ale dostatečně známé tituly kapel Shabaky Hutchingse nebo Nubye Garcia jsem záměrně vynechal, ostatně některé z nich prošly recenzní rubrikou tohoto časopisu. Jde spíš o pár „příkladných“ desek, bez nároků na úplnost.

Různí umělci – We Out Here (2018)

Kompilace, která dobře poslouží jako „úvod do problematiky“. Vydal ji Gilles Peterson na svém labelu Brownswood Recordings jako doprovod či soundtrack stejnojmenného Bourgellova filmového dokumentu. Nejdůležitější osobnosti nové vlny londýnského jazzu v kostce: skladby dodali Shabaka i Nubya, Theon Cross, Moses Boyd, kapely Ezra Collective, Maisha, Kokoroko, Triforce…

https://weouthere.bandcamp.com/album/we-out-here

Nérija – Blume (2019)

Dlouhohrající debut Nérija hezky ukazuje nejnápadnější rysy londýnského jazzu. Tanečnost navzdory vůbec ne prvoplánovému propletenci rytmických patternů a eklektické hltání jazzových a etnických vlivů. Ale ještě jedna věc z nahrávky čiší. Jde v podstatě o all-stars band. Přesto v interpretaci Nubye Garcia, Cassie Kinoshi a Rosie Turton, ve vynikající kytaře Shirley Tetteh není znát soutěživost, snaha vyniknout nad spoluhráčky. Jen přirozená virtuozita a vzájemná podpora. Sóla, která vyplují nad souhru celku, působí spíš jako záslužná práce tažných ptáků, kteří se střídají v čele „véčka“ při prorážení vzdušných proudů.

Když už jsme u ptačích příměrů, možná je přece jen na místě označení Nérija za ženskou kapelu. V tom nejlepším smyslu. Kohoutek Rio Kai maká pro celek za basou. A nezamindrákované dámy nemají potřebu vytvářet mezi sebou hierarchie a tzv. klovací pořádky (to je prosím odborný etologický termín, ne hloupý pipi fór), ale na jednom smetišti se bez problému dohodnou. Smetiště se tím mění v úrodné políčko.

https://nerijamusic.bandcamp.com/

Rosie Turton – Rosie’s 5ive (2019)

Trombonistka a skladatelka ukazuje svými pěti skladbami v ediční řadě labelu Jazz Re:freshed, že nejen její slavnější kolegyně z Nérija mají dost talentu a energie vést vlastní projekty. Jednu z inspirací k desce prý posbírala v Himálaji a jistá tajemnost a meditativnost nahrávky tomu nasvědčuje. O muzikantskou podporu se stará mj. bubeník Jake Long, jinak kapelník Maisha.

https://rosieturton.bandcamp.com/album/rosies-5ive

Netřeba nosit sovy do Athén a smog do . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář