Nezarámovatelní Hard To Frame

Skupinu HARD TO FRAME tvoří klávesista Ondřej Černohorský (Ocze), saxofonistka a klávesistka Vendula Černohorská (Vendy), zpěvačka Karolina Veselá (KJ), bubeník Matouš Bureš (Matt) a baskytarista Samuel Barcík (Sam). Kapela kombinující drum and bass, breakbeat a dubstep vydala v roce 2015 EP Out of Frame. Letos následovalo album ve vinylovém formátu nazvané Ghosts. Zakladateli skupiny a hlavními tvůrci její hudby jsou Ocze a Vendy, se kterými jsem se sešel před pražským koncertem kapely.

 

 

 

Jaké jsou vaše pocity po vydání alba? A jaké první reakce jste obdrželi?

V: Je to úleva. Ta deska se připravovala dlouho. Původně jsme ji chtěli vydat v dubnu 2018, a jen tak tak jsme to stihli o rok později. A to jsme si hodně mákli.

O: Úleva tam je, ale když si zpětně vzpomínám na tu dobu, kdy se to tvořilo, bylo to období, kdy jsem byl spokojený, že se něco děje.

V: Oba jsme hlavně pracovali na plný úvazek. Člověk šel do práce a věděl, že by měl spíš sedět u počítače a dodělávat hudbu. To bylo strašně frustrující, protože když se člověk vrátil večer z práce, tak už se mu ta hudba tolik dělat nechtěla.

O: Ohlasy na desku máme veskrze pozitivní. My se zpočátku prezentovali jako kapela, která dělá drum and bass, ale tou deskou jsme se z toho žánru chtěli trochu vymanit. To se nám povedlo – šest z osmi písniček je jiných. Žánr drum and bass tam je, ale ta deska je zvukově i žánrově barevná. Ohlasy jsou, zatím se to líbí.

 

Členové skupiny jsou z Lysé, Kolína a dalších měst. Jak toto pestré složení vzniklo?

O: S Vendy jsme hráli ve funky a ska kapele Sek Jsi Bombónky a chtěli jsme nějakou hudební změnu. Matouš v kapele zrovna zaskakoval na bicí a my tehdy začali koketovat s drum and bassem. Matouš pak sehnal Daria Cadoriniho, který hrál na baskytaru a je stejně jako Matouš z Kolína.

V: Já tehdy studovala Ježkovu konzervatoř a do třídy se mnou chodila Anna Doležalová. Oslovili jsme ji, zda by s námi nechtěla zpívat a ona do toho s námi šla.

O: Úplně první koncert byl v Kolíně v roce 2013 ještě bez zpěvu, ale pak jsme přibrali Aničku, protože jsme cítili, že nám zpěv chybí, a Petra Elišku na rap. V této sestavě jsme vydali EP se skladbou Dreamy Eyes, kterou hrálo Radio 1. Později odešli N a Dario, tedy Anička a Petr, a místo nich přišli Samuel a zpěvačka Kája.

V: Oba studovali Ježkovou konzervatoř, protože tam jsme hudebníky vždycky hledali. Jinak je Samuel z Trenčína a Kája z Karviné.

 

Jak vznikl název skupiny? Souvisí s tím, že je těžké vás „zarámovat“, někam zařadit?

O: Já svého času studoval na FAMU a točili jsme tam film s mezinárodním týmem. Režisérka filmu utrousila na adresu herce, který byl hrozně dlouhý a nevešel se do záběru, poznámku: „He is hard to frame.“ Nezarámovatelný. Mně se to spojení hrozně líbilo, tak jsem se jí zeptal, zda ho mohu použít a ona souhlasila. A fungovalo mi to i v souvislosti s hudbou. Chtěli jsme dělat něco, co jsme předtím nikdy nezkusili. Chtěli jsme zapojit maximum elektroniky a hrát styl, který se do té doby naživo moc nehrál. Překračování hranic a objevování pro nás bude vždycky zajímavé.

 

Máte za sebou řadu starších projektů. Čím se od nich Hard to Frame liší?

O: Za sebe bych řekl, že moje hudební historie prošla různými žánry. Hráli jsme jazz, pop, ska, funky a já v těch kapelách (skupiny JAZZ QUARTET, Popcorn Drama, Sek Jsi Bombónky – pozn. aut.), vždycky fungoval jako pianista. Něco jsem i tvořil, ale ten proces byl úplně jiný než tady, kde si něco vymyslíme doma a pak to přineseme do kapely. Je to úplně jiný přístup, než psát noty pro lidi.

V: Z Hard to Frame mám mnohem lepší pocit, protože se mi ta hudba líbí. S tvorbou předchozích skupin jsem nebyla tolik spokojená. Krom toho tady mohu ovlivňovat i chod kapely.

O: Takže teď se ti líbí, že jsi velitel? (smích)

V: Velitel ne. Tady ta kapela, na rozdíl od těch předchozích, má ambice, kterých se snaží dosáhnout. Nebavilo mě, když jiná kapela měla cíl jen odehrát koncert, ale nic jiného. U Hard to Frame mě baví, že má vyšší cíle.

 

Jaké cíle to jsou?

V: Třeba zahrát na showcasovém festivalu.

O: Cílem je hrát v zahraničí. Showcasový festival je prostředek.

 

Za tvorbu skupiny jste zodpovědní výlučně vy dva?

O: Já a Vendy obstaráme prvotní nápad. Pak pozveme Karolínu a dáváme s ní dohromady melodický obrys. Pak na počítači nastřelíme nějakou formu. Ve zkušebně pak do toho dávají Sam s Matoušem vlastní vklad. Takže ve finále do toho přispívá každý. Texty nám píše Tomáš Dvořák. Tomáš je skvělý textař a sám se nabídl, protože se mu naše hudba líbila.

 

 

Které z vašich dosavadních koncertů považujete za nejdůležitější?

V: Pro mě to jsou vystoupení na festivalech Colours Of Ostrava a Metronome, oba v roce 2017.

O: Pro mě taky. Ale kromě velkých festivalových koncertů mám rád i malé klubové. Loni jsme měli docela hezký koncert ve Vile Štvanice, kde jsme měli projekce od AdeAnejde, VJky, která působila u vizuálního labelu Lunchmeat. Připravila podkladové video a v reálném čase „přes“ nás kreslila. Ten koncert měl být původně křtem desky.

V: Ale nakonec to byl jen koncert. Dělali jsme, jakože nic. (smích)

 

Jaké jsou vaše oblíbené skupiny či zdroje inspirace?

O: Hrozně se mi líbí Massive Attack a Radiohead. A hrozně nás baví taky Submotion Orchestra, Portishead…

V: Já poslouchám hodně jazz, moje nejoblíbenější kapela je Nirvana a mám ráda vážnou hudbu. Takže nějaké referenční kapely u mě nejsou. (smích)

O: Jaký je tvůj nejoblíbenější kus ve vážné hudbě?

V: Hodně ráda mám Rachmaninovův klavírní koncert č. 2.

Přidat komentář