Něžná noc – Blanka Šrůmová – Jan Sahara Hedl: Neměj strach

hedlKdyž v roce 2001 vydal Jan Sahara Hedl své třetí sólové album – výbornou a dnes neprávem pozapomenutou Matku Zebru –, prohlásil v rozhovoru s Ondřejem Bezrem: „Řekl bych, že je [ta deska] opravdu autentická. Možná je z mého osobního hlediska trošičku intimnější.“ Neměj strach, debut Saharova nového projektu Něžná noc, na Matku Zebru svým způsobem navazuje: sevřeností, intimitou, pochopitelně zpěvákovou dikcí a slovními obraty. Jako bychom patnáctileté mezidobí mohli přeskočit. Dokonce i dva z členů doprovodné kapely se objevují na obou deskách – bubeník Ivan Kadaňka a basista Martin Schneider. Pouze na pozici kytaristy nahradil Standu Jelínka Tom Zvardoň, který v minulosti už spolupracoval s druhou ústřední postavou Něžné noci, Blankou Šrůmovou. Duo Hedl–Šrůmová vzniklo díky Facebooku. Všichni, kdo máme Jana Saharu Hedla „v přátelích“, jsme sledovali, jak se od jisté doby začala v jeho „statusech“ čím dál častěji objevovat Blanka. Z osobního vztahu pak logicky vznikl i vztah umělecký. Někdejší zpěvačka Tiché dohody, která se ještě v roce 2010 podílela na albu trampských písní v podání skupiny Kamelot, našla v novém projektu opět polohu, která jí sedne a sluší. Hedl si už jako člen skupiny Precedens vypěstoval renomé výborného rockového písničkáře a na novém albu, stejně jako na zmíněné Matce Zebře, upřednostňuje sdělení před rockovými hráčskými exhibicemi. To neznamená, že by Něžná noc nebyla hudebně zajímavá. Všichni pánové hrají skvěle, celkově jde o moc příjemný „tvrdší folkrock“ až jemnější rock. Přesto však album stojí především na pěveckých dialozích a monolozích. Věkový rozdíl mezi oběma protagonisty je pouhých osm let, nicméně na fotografiích se dvojice stylizuje do role stárnoucího rockera a jeho stále krásné partnerky. „Jak chlápek s dcerou, s kterou neudržel krok,“ lehce ironicky glosuje Hedl v písni Crazy Daisy. Stylizaci odpovídá interpretace. Zatímco Šrůmová zpívá suverénně a její hlas neztratil nic ze své někdejší rockové naléhavosti, Hedlův projev se od Matky Zebry posunul a dnes své příběhy vypráví málem hlasem moudrého starce. I díky tomu však album jako celek působí pestře a autenticky („dvougenerační“ napětí a důvěryhodnost autorových let – ostatně i Vrchlického nazývali kmetem před šedesátými narozeninami). Saharovy texty oscilují od zdánlivých banalit („A jsem-li zlá, ty nebuď zlej / Jestli jsem jiná, tak se měj“) po neotřelé metafory („Tuhnoucí tuleň marně pije grog“) a nečekaná slovní spojení („Zkus otevřít můj hrob“). Lásky tančící v jasmínech a rudé strážce přechodů vystřídal zdánlivě obyčejný příběh dvou – dáma odpustí – lidí po padesátce, kteří prožívají nové jaro, i když zpívají o havranech, vlčích jamách a labutích uvězněných v ledu. Fanoušci Blanky Šrůmové možná čekali, že zpěvačka dostane více prostoru pro sóla (takových, jakými začíná píseň Skončila mše). Hlavním vypravěčem alba je nakonec ON, ale bez NÍ coby inspirace a partnerky v dialozích by deska neměla smysl.

Galén, 2016, 42:03

Přidat komentář