Nick Cave & Warfren Ellis: Wind River; Nick Cave & Warren Ellis: War Machine

Jak zahnat chmury? Prací! Smrt syna vybudila Nicka Cavea nejen k práci na poslední desce The Skeleton Tree, ale vedle toho souběžně pracoval s věrným druhem Warrenem Ellisem rovnou na dvou filmových doprovodech. První doprovází detektivku zasazenou doprostřed zmrzlého Wyomingu. I zde se hlavní hrdina (nastupující mladá vyšetřovatelka) snaží dopátrat smrti mladého člověka, a tak není divu, že hudební minimalismus, zásadní vlastnost poslední řadovky The Bad Seeds, je zde ještě více rozveden. Neustálý chlad, lezavý vítr, tma a prázdnota se nejlépe pojí s tichem nebo statickým ambientem. Cave s Ellisem většinu kompozic staví právě na kontrastu drobných melodií (většinou obstaraných houslemi předáka Dirty Three) a „čekání na Godota“. Housle navíc znějí, jako by je částečně přinášel vánek z větší vzdálenosti. Částečně improvizace, částečně jakýsi starobylý nápěv (indiánský/evropský?) se neustále vrací do hry, a stále se opakuje báseň, chraplavě odříkaná Nickem Cavem. Právě v pasážích, kde se zdánlivě nic neděje, je poznat, že dvojice jsou zkušení harcovníci na soundtrackovém poli. Smyčce, klavír a elektronika je častokrát postavena do role „držiče“ atmosféry. Pokaždé zní podobně, pokaždé zase trochu jinak. Tiché vyznění jen jednou vyruší hlukově industriální pasáž, která má ve filmu jistě své opodstatnění. Zde jen prvoplánovitě vyruší, do celkové koncepce desky nezapadne.
Druhým soundtrackem je instrumentální doprovod filmu War Machine, který měl premiéru v květnu letošního roku na Netflixu. Vrátíme se do roku 2009 a přesuneme se do Afghánistánu, kam míří nový velitel amerických a koaličních sil, aby konečně udělal v regionu pořádek. Jenže střední Asie nejsou Spojené státy. Obyvatelé i vláda si nejvíce přejí, aby Američané zmizeli, a to včetně Američany nasazeného a podporovaného prezidenta. Výrazně barevnější doprovod má také primárně meditativní vyznění. Dostaneme od autorů ale tu a tam výrazně klenutější melodie, hromadu vpádů analogové elektroniky, záchvěvy exotiky, a navrch dokonce čtyři kompozice od Hanse-Joachima Roedeliuse a jednu ukázku amerických Rachel’s. Právě se skladbami německého elektronického průkopníka se propadneme nejvíce v čase a užíváme si momenty bez stresu. Naopak, vojenské manévry často doprovází v pozadí potlačená polovojenská rytmika, která ve výsledku více napne než explicitně naznačená akce. S postupujícím časem se vcelku pozitivní vyznění desky halí do mnohem nepřístupnějších poloh. Čisté klavírní tóny vystřídají hlukové samply. Věrní doprovazeči těsně před koncem povolají nazpět pěvecký bezeslovný sbor a trpce připomenou hlavnímu hrdinovi s olbřímím egem, že tato mise je nad jeho síly.

Invada Rec./PIAS, 2017, 37:54; Invada Rec./PIAS, 2017, 52:13

Přidat komentář