NIHILOXICA: Kaloli

Crammed Discs, 2020, 51:49

Propojování etnických nebo folklorních prvků s elektronickými zvuky je v dnešním globalizovaném hudebním světě dávno vyzkoušenou a osvědčenou metodou. Lotyšské duo ZeMe, francouzsko-arabský projekt Acid Arab, Provinz Posen z Polska, moravská Hrubá Hudba nebo britský producent Dan Harper se svým africkým projektem Invisible System jsou jen některé z mnoha životaschopných případů takové hudby z poslední doby. Řadit mezi ně můžeme i skupinu Nihiloxica, která vznikla v Kampale spojením souboru Nilotika Cultural Ensemble s britským jazzovým bubeníkem a producentem Spooky-J a s mistrem zvuku a hráčem na syntezátory, který si říká pq.

Nihiloxica čerpá z tradičních rytmických struktur ugandského kmene Buganda a s pomocí analogových syntezátorů je převádí do podoby blížící se techno hudbě. Na rozdíl od ostatních zmíněných kapel a projektů nekombinuje elektronický rytmus s tradiční melodií, ale až na výjimky pracuje především – a často pouze – s rytmickou složkou. To nicméně neznamená, že by její hudba byla nudná a jednotvárná. Už samotný Nilotika Cultural Ensemble dokáže zaujmout širokou škálou barev a rytmických vzorců, kombinuje hypnotizující a transovní momenty bubenického souboru s rafinovanější hrou jednotlivých bubnů. Soubor používá dlouhý ugandský buben engalabi, sadu menších bubnů namunjoloba nebo soupravu tří basových bubnů, které se říká empuunyi. To vše pak oba přizvaní producenti dokreslují nejen strojovými rytmy, ale občasným náznakem melodie nebo ambientním hudebním pozadím.

Elektronický element je v jednotlivých skladbách zastoupen s různou intenzitou, ale tam, kde vystupuje silněji do popředí, má většinou výraznou zásluhu na vývoji skladby – viz syntezátorem silně poznamenanou Busoga, k níž do kontrastu lze uvést „dřevem vonící“ úvod skladby Gunjula. Důležité je pak především to, že toto „africké techno“ z Ugandy dýchá přírodou.

 

 

Přidat komentář