Nikdo nezazpívá blues jak Blind Willie McTell

Již jsem zde parkrát napsal, že britský kritik a publicista Michael Gray, vedle Greila Marcuse a prof. Christophera Rickse, patří mezi světově nejerudovanější výkvět dylanologie. Jeho píle, hloubka znalostí, urputnost v bádání, puntičkářská obsese a rostoucí hora tlustospisů, a to nejenom dylanovských, kterou pro vážné zájemce za sebou zanechává, doslova nemá v populární kultuře obdoby. Mother! The Frank Zappa Story (London: Proteus, 1985), Song and Dance Man III: The Art of Bob Dylan (NYC, Continuum, 2005), The Bob Dylan Encyclopedia (NYC: Continuum, 2006). Na svoje dílo je i patřičně hrdý. Široké publicity v britsko-americkém hudebním tisku se nedávno dostalo jeho transatlantické ,názorové přestřelce‘ se slavným americkým varhaníkem Al Kooperem, který v nekonečné blogové diskusi nepochopitelně vztekle reagoval na nějaký Grayem popisovaný a celkem bezvýznamný detail z pozadí nahrávání Dylanovy písně Like a Rolling Stone v roce 1965, mimochodem písně, jejímuž vzniku a významu věnoval zmiňovaný Greil Marcus rovnou celou svoji knihu (Like a Rolling Stone, NYC: Public Affairs, 2005). Letos v červenci vydal Gray další svůj knižní skvost. Jmenuje se Hand Me My Travelin’ Shoes: In Search of Blind Willie McTell (London: Bloomsbury, 2007, 432s., 25 liber). Blind Willie McTell (1903–1959) byl legendární černý slepý countrybluesman z Georgie. Navždy jej ,znesmrtelnil‘ právě Dylan ve své stejnojmenné písni, kterou nahrál již v roce 1983, ale která vyšla teprve na kompilaci The Bootleg Series, Vol. 3 v roce 1991. V refrénu zde zpívá: „…And I know no one can sing the blues like Blind Willie McTell.“ Na YouTube lze nalézt její videoklip z Dylanova koncertu, bohužel s mizerným zvukem. Michael Gray nyní přichází se svým tradičně perfekcionisticky zpracovaným životopisem tohoto velkého bluesmana, kterého v předmluvě uvádí těmito slovy: „McTell boří veškeré archetypy, které jsme si utvořili o dávných bluesmanech. Nebyl žádným ukřičeným primitivem, žádným robertjohnsonovským, s ďábelskou tématikou si pohrávajícím děvkařem. O zrak nepřišel v nějaké rvačce v hospodě a ani se k muzice nedostal tak, že by zběhnul od mulou taženého pluhu někde na políčku v mississippské Deltě. Dokonce ani nezemřel násilnou smrtí a mlád.“ Nevidoucí a pro bělochy ,neviditelný‘, zdvořilý, skromný, ale hrdý McTell ve své době dokonale poznal rasově segregované prostředí uliček, barů a vlaků v Georgii a svá pozorování mistrovsky ztvárnil ve svých moudrých a suše stoicky komentovaných blues, která dodnes zaujímají unikátní místo na panteonu americké populární hudby dvacátého století.

Přidat komentář