NINA ROSA: Discover

Nina Rosa Records, 2019, 38:09

Slovenská zpěvačka a houslistka Nina Marinová na sebe na české scéně v minulosti upozornila například ve skupině Transitus Irregularis, která spojovala jazz, barokní hudbu a poezii. Hrála však také dub a reggae a spolupracovala se skupinou Zrní nebo se svou krajankou Ivanou Mer. Svou autorskou skupinu Nina Rosa sestavila s bývalými spolužáky z Konzervatoře Jaroslava Ježka Antonínem Dlapou (kytara) a Michalem Mihokem (akordeon), oběma žánrově podobně rozkročenými – v jejich portfoliích najdeme swing, šanson, punk i hip hop. Vedle mnoha stylů patří ke skupině také mnoho nástrojů. K základní trojici housle, kytara a akordeon se totiž v jednotlivých písních přidávají – prakticky vše v rukou členů kapely – basa, bicí, xylofon, banjo a několik různých syntezátorů. Je-li pak něco, co všechny tyto hudební výlety, fúze a objevy (viz název alba) drží pohromadě, je to zpěvaččin zajímavý hlas. V druhém plánu mají pak všechny písně alba ještě jednu společnou rovinu – nazvěme ji například lehkost nebo hravost.

Zatímco na albu skupinu Transitus Irregularis Pod prahem svítá zpívala Nina Marinová verše Bohuslava Reynka, tentokrát nás zve do vlastního fantazijního světa, v němž neplatí hranice ani pro hudební žánry, ale ani pro jazyky. Angličtina (zpívaná občas lehce „neanglicky“) převažuje, ale již z názvů písní je zřejmá i sympatie k polštině (Szalej) nebo španělštině (Estrella). Přitom není výjimkou, že zpěvačka plynule přechází z jedné řeči do druhé. Právě kvůli nezaměnitelné barvě jejího hlasu lze přitom její sdělení vnímat jako zvukomalebné a otevřené fantazii spíše než jako vyprávění konkrétních příběhů.

Album je na naší (i slovenské) scéně výjimečné tím, kolik různých nálad a forem se povedlo pouhým třem hráčům zachytit. Vzdálenost mezi drnkáním houslí a klidným zpěvem v Issues a elektronickým reggae Water je nemalá. Nina Rosa a její album tím pádem vyžaduje otevřeného posluchače, který rád objevuje a nechá se překvapovat.

Přidat komentář