NORBI KOVÁCS: 13:31

V roce svých padesátých narozenin vydal kytarista Norbi Kovács své druhé sólové album. Důležitější než symbolické propojení s kulatinami je však fakt, že v poslední době Norbi , který stále zůstává klíčovým členem Ivan Hlas Tria, čím dál víc koncertuje i sólově. Že se jedno z těchto vystoupení konalo na festivalu Porta v Řevnicích u Prahy, svědčí mimo jiné o tom, že se Porta přece jen žánrově otevírá. Kovácsova sólová tvorba má totiž stejně blízko k folku jako k blues, world music, akustické alternativě a vlastně i rocku.

 

Norbi Kovács na albu střídá sedm akustických kytar, ukulele a mandolínu a jeho album pochopitelně nejvíce ocení právě kytaristé, i když se na něm v epizodních rolích objevuje i violoncello Olina Nejezechleby a bicí Jiřího Zelenky. Naštěstí nejde o žádné laciné a samoúčelné exhibice. Jednotlivé skladby, jejichž délka jen ve dvou případech přesáhne čtyři minuty, mohou oslovit i laika prací s melodickými motivy, s laděním, s rytmem i se střídáním tempa. Autor využívá celé škály možností svých nástrojů a vše ještě navíc ilustruje vtipnými názvy, z nichž některé je snadné rozklíčovat (Prstopletky), zatímco jiné rozvíjejí posluchačovu fantazii (Nasaď boty), případně odkazují k okolnostem vzniku (Cestou do Kutné Hory). Proud čistého kytarového umění přeruší píseň Cesta v louce (zpívá Katka Svobodová), jejíž český text (Ivan Hlas) však ladí se zvukomalbou a náladotvorbou zbytku alba. Další odbočkou je třídílná skladba Tavaszi szél s použitím maďarského lidového textu v závěrečné části. A (akusticky) rockovou a současně bluesovou linii alba ihned po vkusně přearanžované Eleanor Rigby od Beatles rozvine „hendrixovský“ zpěvák Dani Robinson v pětiminutové Free Deep South. Následuje pak už pouze zklidnění (a tedy poloha, které sám dávám na albu přednost) v závěrečné P.Š. UMD. Norbi Kovács si k padesátinám nadělil velmi příjemnou desku, bohužel zatím poněkud utajenou. Doporučuji pro radost i inspiraci nejen kytaristům.

 

 

vlastní náklad, 2018, 47:31

 

 

Přidat komentář