Díky okolnostem minulých let vzniklo u nás určité vakuum. V médiích nesmyslné blábolení středního proudu, ve sklepích a občas i v kulturácích „ta druhá“ muzika (rock alternative apod.). Vzájemná nevraživost, pro nás charakteristická nejen v oblasti hudby, je ve světě ojedinělá. Hudební proudy a vůbec všechny druhy umění se ve světě navzájem ovlivňují, obohacují se o nové vyjadřovací prostředky, vzájemně se prolínají. Zatímco venku hudebním průmyslem hýbe skvělý pop, u nás toto slovo získalo pejorativní nádech. Slovům se však pomalu vrací původní význam a také zde se konečně začíná hrát dobrý pop. K výborným kapelám tohoto typu u nás patří Mercedes. Živelné, nápadité bicí, dravé kytarové beglajty, funkční, chvílemi poněkud přeslazené klávesy. Co vás ale usadí, je zpěv. Melancholický, drsně lahodný. Nosné melodie a velký hlasový rozsah bez patosu a bez křečí znamenají jednoznačně pro tuto skupinu podstatnou devizu. Mercedes hraje ve složení: Karel Kochánek – kytara, zpěv, Martin Holeček – zpěv, akustická kytara, Václav Podstawka – klávesy, Miloš Vaculík – basová kytara, Jan Chromovský – bicí.
Existujete už dost dlouho, a ačkoliv jste za tu dobu samozřejmě změnili styl, udržuješ si nadále svůj charakteristický zvuk kytary i způsob hraní beglajtů. Slyším v nich kytarové kapely sedmdesátých let. Je to záměr?
K.K.: Hraju tak, jak mě to napadne a kromě toho na mém kombu stejně jinej zvuk vyladit nejde. Zvykl jsem si na něj a neměnil bych.
Kdy jste vznikli? Řekněte mi, jak jste se prokousávali až k dnešní podobě.
K.K.: Já už nevím. Asi v roce 1986.
M.H.: Ale až do té doby, než jsem přišel já, chyběl v kapele někdo, kdo by Kochánka poslal s depresema do… A dalo hodně práce Karla přesvědčit, že i durovej akord je akord.
Přesto, že je vaše hudba dravá a má odpich, čiší z ní pohoda a klídek. Kdo dělá muziku?
M.H.: My dva s Karlem.
K.K.: Já si něco vymyslím.
M.H.: …pak se o to pohádáme.
K.K.: …a buď z toho něco vyleze, nebo ne. Každopádně to ale je teprve polotovar.
M.H.: …do kterýho potom kdekdo kecá.
Jak, kdekdo?
K.K.: Zbytek kapely.
M.H.: S ním se totiž pohádáme ještě jednou…
K.K.: …ale výsledky stojí za to.
Pro jaké publikum hrajete?
M.H.: Nemáme vypočteno publikum, kterému bychom se přizpůsobovali. Hudba se musí líbit nám. Zkrátka hrajeme normální muziku pro normální lidi o normálních věcech.
Co posloucháte?
M.H.: To je ale blbá otázka. Radši se zeptej, co neposloucáme, toho bude míň.
Co tedy neposloucháte?
M.H.: Mistříňanku a ještě Debustroly, Kryptory, Terminátory, Krabatory a vůbec všechny „ory“.
K.K.: A taky Elektronic Body Music.
M.H.: …a Věru Martinovou, to je po-fuk. A vůbec prudiče s problémama, který si mají vyřešit doma.
Které naše kapely považujete za dobré?
M.H.: Napiš tam Šustra, ať se neurazí (Tichá dohoda – pozn. D.J.), Jižní pól, Toyen, dobrá je taky Lucie a Slávek Janda. A kdyby si Topol naladil klavír a nezpíval tak falešně, byl by taky skvělej.
K.K.: Pod to se teda nepodepisuju. V poslední době jsem viděl Ecstasy Of St. Theresa a ti Anglii okopírovali nejlíp. To je nejangličtější česká kapela.
M.H.: Ještě mě berou Tři sestry a Wanastovi vjecy.
Tváříš se ukrutně, máš ještě chuť si povídat?
M.H.: Samozřejmě, já hrozně rád dělám rozhovory. Strašně mě baví, že se všichni ptaj na to samý a já můžu odpovídat pokaždý něco jinýho.
Fajn, to je bezva. Tak mi ještě pověz, kde hrajete?
M.H.: Nejradši hraju ve zkušebně, protože je tam alespoň dobrý zvuk. Na koncertech to je zoufalství.
Proč nemáte vlastního zvukaře?
K.K.: To je otázka peněz.
Plány, přání, nejbližší budoucnost?
M.H.: Chtěli bychom vydat desku – kdo by nechtěl.
K.K.: Já mám ještě jedno – abych na tý muzice neprodělával. Abychom se jí mohli třeba i živit.
Vidíš to reálně?
M.H.: Ne.
Proč?
K.K.: Nemáme člověka, kterej by dokázal prodat to, co děláme.
M.H.: A taky každej máme svou fůru starostí.
Proč tedy hrajete?
K.K.: Protože nás to baví. A k tý nejbližší budoucnosti: 2. listopadu hrajeme v Lucerně s Olympikem.
Odpovídali Karel Kochánek a Martin Holeček, foto Luboš Vlk