Nubya Garcia: Nedávejte mi nálepky

O Shabakovi Hutchingsovi se už psalo dost i u nás, ostatně opakovaně v ČR koncertoval. Koho dalšího z představitelů nové londýnské scény vybrat pro reprezentativní profil? Saxofonistka, skladatelka a kapelnice Nubya Garcia představuje jasnou volbu. I bez berličky její prozatímní neúčasti na JazzFestBrno a vyhlídky na náhradu koronou odsunutého loňského koncertu, plánovanou na konec roku 2021. Byla totiž skoro u všeho. U projektů Mosese Boyda, Theona Crosse i Shabaky Hutchingse, kapel Ezra Collective, Maisha i Nérija. Navíc má spoustu věcí srovnaných v hlavě, i když s nálepkou ideoložky jazzové revolty v Londiniu by nás poslala do háje.

Nubya má například jasno v otázce vyhroceného feminismu, kterou jí občas předhazovali v souvislosti s kapelou Nérija. „Lidé nás označují za ženskou kapelu, jenže to není pravda! To odřízli jednoho člena,“ vysvětlovala v rozhovoru pro magazín The Forty-Five, že v sestavě Nérija prostě převládají ženské nezáměrně, stejně jako převažují v jiných kapelách chlapi a nikdo se nad tím nepozastavuje. A jak jí je házení do feministické škatulky protivné, ostatně stejně jako všechny podobné generalizace, včetně hudebních. Ale mávla nad tím rukou: „Jasně, lidé na vás pořád budou dávat štítky, a jak jednou nějaký dostanete, bude se na vás držet. Novináři jsou prostě novináři. Asi ty nálepky potřebují, stejně jako se používají z marketingových důvodů. ‚Ženská kapela‘, to prostě přitahuje pozornost. Jediné, co mohu dělat, je nebrat na visačky ohled, zůstat taková, jaká jsem, a dělat muziku, jakou chci.“

Dobře také ví, proč si vybrala jako základ svého hudebního jazyka právě jazz. „Symbolizuje pro mě vášeň a stálé nutkání vyjádřit něco nového,“ vysvětlila ve filmovém dokumentu We Out Here: A LDN Jazz Story. V Camden New Journal dodala: „Jazz je původně taneční hudba a já se vlastně vracím k jeho kořenům. Odmala mám ráda všechny druhy taneční muziky.“

Srovnané v hlavě má také tolik přetřásané černošské dědictví v angloamerickém světě. Z historického a intelektuálního hlediska, nejen díky subjektivnímu prožitku. Jak by ne. Její prastrýc John R. Rickford z guyanské rodinné větve, profesor lingvistiky na kalifornské Stanford University, spolu se svým synem, novinářem Russellem J. Rickfordem, napsal ceněnou studii Spoken Soul: The Story Of Black English (2000). Pojednává o specifikách černošské angličtiny a spojení jazyka s kulturní identitou Afroameričanů. Black pride jako hrom. Prostředí v UK, ve kterém vyrůstala Nubya, je sice odlišné, ale onu oprávněnou hrdost přece cítí i „Afrobrité“.

DÍVENKA S VIOLOU

Nubya Nyasha Garcia se narodila v roce 1991 v londýnském Camdenu, ale její vystopovatelná rodová linie vede do Jižní Ameriky a Karibiku. Otec filmař pochází z ostrova Trinidad. A máma, státní úřednice, je neteří zmíněného pana profesora původem z Guyany. Krom toho vlastní paní Garciová st. pro malou Nubyi důležitou sbírku desek, obsahující reggae a latinskoamerickou muziku vůbec, soul a klasiku. Budoucí saxofonistka prostě vyrůstala v hudbymilovném prostředí, i když samotní rodiče prý žádný hudební nástroj neovládali. „To až nevlastní táta hrál na trubku,“ prozradila Nubya pro lokální Camden New Journal něco z pozdějšího soukromí. Zatím jako nejmladší z kvarteta sourozenců začala v pěti letech docházet do Camden Saturday Music Centre. V rodinném ansámblu na ni vyšly housle, dostala i základy piana: „Všichni sourozenci na něco hráli a neděle byla zasvěcena klasice.“

O Shabakovi Hutchingsovi se už psalo dost i u n . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář