O: Konstellaatio Sähkö

konstelaatioMiku Vainia zná dobře i české publikum jako polovinu finského dua Pan Sonic. Po ukončení spolupráce s Ilpem Väisänenem se letos jednapadesátiletý hudebník vrhl do práce na mnoha frontách, včetně spolupráce s Kevinem Drummem, Axelem Dörnerem, Joachimem Nordwallem a mnoha dalšími. Jeho sólový projekt O, už sice funguje dvacet let, přesto letošní novinka přináší z Mikova studia překvapivý materiál. Až do Konstellaatio, byla hudba O totiž stále z velké části založena na rytmické kostře minimal techna. Letošním rokem ale Vainio otevírá novou kapitolu projektu, která se obejde téměř bez rytmů a je postavena na čistě ambientních základech. Ba co víc, ticho má na novince stejně důležitou roli, jako jemné, melodické, ale i hlukové, basy prokrvené textury. Možná nevědomky se tak Vainio, jemuž jsou veškeré trendové vlny zcela ukradené, staví na roveň stylovým jezdcům, jakými jsou Andy Stott nebo Haxan Cloak. Vainio totiž zredukoval množství vstupních ingrediencí na minimum, ovšem řadí je k sobě v nečekaných konfiguracích. Album nabízí hned několik možností, jak k němu přistoupit. Buď ho necháte potichu plynout v podkresu a mírně tak dokreslovat atmosféru prostoru, ve kterém se nacházíte. Nebo si vychutnáte veškeré valéry tiché desky hlukově intenzivním, soustředěným poslechem v domácím prostředí, které vám odhalí prostorovou hloubku některých kompozic. Specifický zážitek slibuje i poslech v plenéru, kdy zvuky okolí se prolnou s hudbou deroucí se na povrch ze samotných sluchátek. Po několikadenním testování mohu potvrdit, že ani jeden způsob konzumace není špatný. Konstellaatio je univerzální, ambientně elektronická deska, která na finského hudebníka prozrazuje, že kdyby se věnoval čistému ambientu, také by neudělal špatně.
Rec., 2014, 66:09

Přidat komentář