V roce 1967 vyšlo album Ode To Billie Joe, jehož titulní píseň se rázem stala suverenním vítězem amerických hitparád, a to i přesto, že tehdy musela soupeřit s megahity All You Need Is Love a Light My Fire. Pozoruhodnou skladbu napsala a nazpívala třiadvacetiletá písničkářka, o které předtím nikdo neslyšel.
Pocházela ze zapadlého mississippského okresu Chickasaw a původně se jmenovala Roberta Lee Streeterová, ale poté, co v kině zhlédla film Ruby Gentry s Jennifer Jonesovou a Charltonem Hestonem, začala si říkat Bobbie Gentryová. Jednoho dne se rozhodla poslat nahrávací společnosti demosnímek, na němž za doprovodu akustické kytary vyprávěla prapodivný příběh, jenž se mohl a nemusel stát. Zástupcům hudební firmy se její projev tak líbil, že necítili potřebu nahrávku upravovat, pouze k ní dotočili smyčce a vyslali ji do éteru.
Nezkušená dvacítka z amerického venkova tedy přes noc sesadila z trůnu Beatles i Doors a stvořila dílo, z nějž posluchačům naskakuje husí kůže, hned jak uslyší úvodní větu: „Bylo třetího června, další ospalý a zaprášený den v Deltě…“ Bobbie Gentryové se podařilo něco, co už víckrát nezopakovala: napsala text, o jehož smyslu se lidé mohou hádat donekonečna, a spojila ho s tak uhrančivou melodií a podáním, že její písnička nemůže nikdy zevšednět.
STUDIE NEVĚDOMÉ KRUTOSTI
O co se v Ódě na Billieho Joea vlastně jedná? Vypravěčka popisuje normální večeři své rodiny, která žije běžným venkovským životem. Povídají si o tom, kolik akrů pole je ještě třeba zorat, a také probírají aktuální drby z blízkého Choctaw Ridge, což je staré označení pro krajinný pás oddělující nížinu a hornatou část mississippské Delty. Tento pás protíná řeka Tallahatchie, přes kterou vede most zvaný Tallahatchie Bridge. A právě z tohoto mostu skočil mladík jménem Billy (Billie) Joe MacAllister. Tedy alespoň v písni Bobbie Gentryové, i když, kdo ví…
Zprávu o sebevraždě Billieho Joea sděluje matka dívky, která příběh vypráví, jen tak mezi řečí a ostatní členové rodiny ji komentují se stejným zaujetím, jako kdyby mluvili o tom, kolik se letos urodilo brambor. Otec prohodí, že Billie Joe „neměl za mák rozumu“ a jedním dechem řekne: „Podejte mi prosím pečivo.“ Bratr dívky si vzpomene, že Billyho den předtím potkal na pile, a máma utrousí, že téhož dne lidé viděli Billyho na mostě přes řeku Tallahatchie s nějakou „holkou, která jako by ti z oka vypadla“. Prý spolu něco házeli do vody. A dál jedí a baví se, co je nového, jen dívce tak nějak přestává chutnat…
V klipu, který vznikl bezprostředně po vydání Ode To Billie Joe, sedí Bobbie Gentryová s kytarou na okenním parapetu a za ní u stolu sedí tři umělé figuríny neurčitých tváří. „Poselství písně tkví v necitlivém způsobu, jakým rodina hovoří o sebevraždě,“ nechala se slyšet Gentryová. „Jde o studii nevědomé krutosti.“ Jejím fanouškům to ale nestačilo. Chtěli vědět, proč se Billy Joe MacAllister zabil, co s ním ta holka měla a co házeli do té řeky. Jejich představivost a přesvědčení, že se příběh opravdu mohl stát, podněcoval fakt, že most, o kterém se v písničce zpívá, skutečně existuje.
V současné době je sice nahrazen novější, méně romantickou konstrukcí, ale v šedesátých letech měl ještě patinu starých časů a potom, co skladba zaútočila na americká rádia, se zaplnil zvědavci, kteři si chtěli vyzkoušet, jak se z něj skáče. Zjistili, že se to dá v klidu přežít, protože most je od hladiny vzdálen pouhých 20 stop a řeka pod ním je dost hluboká, takže se člověk nezraní o kameny na dně. Místní policisté tenkrát Gentryovou upřímně proklínali, ale legenda byla na světě a šlo ji jen těžko vyvrátit. Objevovaly se různé teorie a v roce 1976 dokonce vznikl film Ode To Billie Joe, v němž byl Mac Allister homosexuálem, jenž se svou orientaci pokusil zakrýt vztahem s dívkou, a když se pak zapletl s jiným mužem, ve strachu z ostudy skočil z mostu.
Text písně nechává tolik prostoru na přemýšlení, že si ho každý může vyložit po svém. Podle fandů Bobbie Gentryové mohli Billy a dívka z mostu hodit: a) své mrtvé dítě, důsledek tajného potratu, b) květiny, jako vyznání Billyho lásky, c) tělo oběti, kterou Billy zabil na pile. Billy se pak mohl zabít skokem do řeky: a) kvůli výčitkám svědomí, b) protože ho dívka odmítla, c) aby se vyhnul vězení. Objevil se i názor, že se v písničce jedná o černošskou rodinu, kterýžto výklad umožňuje jednak skutečnost, že se příběh odehrává na Mississippi, ale hlavně těžko přeložitelná zmínka o čtyřiceti akrech, ze kterých otci ještě zbývá zorat pět („there’s fi ve more acres in the lower forty I’ve got to plow“). Čtyřicet akrů a mezek – takový byl totiž příděl, jenž v USA po občanské válce dostávali do začátku propuštění otroci.
Bobbie Gentryová, které je nyní přes šedesát, se těmito hypotézami nepřestávala bavit, ale když po ní novináři chtěli pravdu a nic než pravdu, držela se stále stejného tvrzení: „Zdá se, že všechny zajímá jen to, co ti dva hodili z mostu. Ta písnička je ale hlavně o tom, jak chladní a necitliví mohou lidé být, když se kousek od nich stane tragédie.“ Ať si však říkala cokoli, v létě 1967 se před fantazírováním lidí, kteří věci chtěli přijít na kloub, nedalo uniknout. Nenadálý povyk probudil i Boba Dylana, jenž si právě dával dvouletého šlofíka na svém letním bytě ve Woodstocku.
Přestože se Dylanovi písnička líbila, nedalo mu to a splichtil na ni parodii s názvem Clothsline Saga (Sága prádelní šňůry), ve které znuděným hlasem popisuje ,docela všední, obyčejný den‘: „Bylo 30. ledna a všichni se měli dobře.“ Rodina věší prádlo na šňůru a druhý den se jde podívat, jestli už uschlo. Drama jako Brno. A jen tak mimochodem, v druhé sloce kolem projde soused a prohodí: „Už jste to slyšeli? Viceprezident se zbláznil.“
Postupem času Ódu na Billieho Joea přezpívala řada hvězd včetně Elly Fitzgeraldové, Supremes, Howlin’ Wolfa a Sheryl Crowové. Autorka a interpretka původní verze svým příznivcům nikdy nezkazila legraci a neposkytla jim žádné vodítko, jež by podpořilo některou z kolujících domněnek. Když za ní v roce 2002 přišel scenárista remaku filmu o homosexuálovi Billym Joeovi MacAllisterovi Herman Raucher, zeptal se jí natvrdo: „Copak vy vážně nevíte, proč ten kluk z toho mostu skočil?“ A Bobbie Gentryová s úsměvem odvětila: „Nemám nejmenší tušení.“
ODE TO BILLIE JOE
It was the third of June, another
sleepy, dusty Delta day
I was out choppin’ cotton and my
brother was balin’hay
And at dinner time we stopped and
walked back to the house to eat
And Mama hollered out the back
door „y’all remember to wipe your
feet“
And then she said „I got some
news this mornin’ from Choctaw
Ridge“
„Today Billy Joe MacAllister
jumped off the Tallahatchie Bridge“
And Papa said to Mama as he
passed around the blackeyed peas
„Well, Billy Joe never had a lick of
sense, pass the biscuits, please“
„There’s fi ve more acres in the
lower forty I’ve got to plow“
And Mama said it was shame
about Billy Joe, anyhow
Seems like nothin’ ever comes to
no good up on Choctaw Ridge
And now Billy Joe MacAllister’s
jumped off the Tallahatchie Bridge
And Brother said he recollected
when he and Tom and Billie Joe
Put a frog down my back at the
Carroll County picture show
And wasn’t I talkin’ to him after
church last Sunday night?
„I’ll have another piece of apple
pie, you know it don’t seem right“
„I saw him at the sawmill
yesterday on Choctaw Ridge“
„And now you tell me Billie Joe’s
jumped off the Tallahatchie Bridge“
And Mama said to me „Child,
what’s happened to your appetite?“
„I’ve been cookin’all morning and
you haven’t touched a single bite“
„That nice young preacher, Brother
Taylor, dropped by today“
„Said he’d be pleased to have
dinner on Sunday, oh, by the way“
„He said he saw a girl that looked
a lot like you up on Choctaw Ridge“
„And she and Billy Joe was
throwing somethin’ off the
Tallahatchie Bridge“
A year has come‚ n’gone since we
heard the news ’bout Billy Joe
And Brother married Becky
Thompson, they bought
a store in Tupelo
There was a virus going ’round,
Papa caught it and he died last
Spring
And now Mama doesn’t seem to
wanna do much of anything
And me, I spend a lot of time
pickin’ fl owers up on Choctaw
Ridge
And drop them into the muddy
water off the Tallahatchie Bridge
ÓDA NA BILLIEHO JOEA
Bylo třetího června, další ospalý
a zaprášený den v Deltě.
Plela jsem venku bavlnu a můj
bratr lisoval seno do balíků.
K večeru jsme toho nechali
a šli se domů najíst,
máma na nás od zadního vchodu
houkla: „Nezapomeňte si otřít
boty!“
A pak povídá: „Ráno jsem slyšela
novinky z Choctaw Ridge:
Billy Joe MacAllister dneska skočil
z mostu do Tallahatchie.“
Táta nám podal fazole a prohlásil:
„No, Billy Joe neměl za mák
rozumu, podejte mi prosím pečivo.
Ještě mi zbejvá zorat pět akrů.“
A máma řekla, že je to s tím
Billym stejně pech,
jako by z Choctaw Ridge chodily
jen samé špatné zprávy,
a teď ještě Billy Joe MacAllister
skočí z mostu do Tallahatchie.
A bratr si vzpomněl, jak mi jednou
v kině v okrese Carroll
s Tomem a Billiem hodili za krk
žábu.
A já s ním přece v neděli večer po
mši mluvila, nebo ne?
„Dám si ještě ten jablečný koláč,
to se mi tedy nezdá,
včera jsem ho v Choctaw Ridge
potkal na pile,
a teď mi řeknete, že Billie Joe
skočil z mostu do Tallahatchie.“
A máma se podivila: „Dítě, kam se
poděl tvůj apetýt?
Od rána se s tím vařím a ty se toho
ani nedotkneš.
Mimochodem, dneska se tu stavil
ten pěkný mladý kněz, bratr Taylor.
Říkal, že by v neděli rád přišel na
večeři.
Taky říkal, že viděl v Choctaw
Ridge holku, která jako by ti z oka
vypadla.
Byla tam s Billym Joem a něco
spolu házeli z mostu do
Tallahatchie.
Od chvíle, kdy jsme se dozvěděli to
s Billym Joem, už uběhl rok.
Bratr si vzal Becky Thompsonovou,
koupili si krám v Tupelu.
Řádil tady virus, táta ho chytil
a vloni na jaře umřel,
a mámě se teď do ničeho moc
nechce.
No a já, já chodím dost často trhat
kytky do Choctaw Ridge.
A pak je hážu z mostu do kalné
řeky Tallahatchie.