Výstižnější název si Ojos De Brujo snad ani nemohli vybrat: Oči čaroděje. Míří jimi na všechny strany a vidí i to, co jiní ne. S největší pravděpodobností díky nim zřejmě tuší, co se děje za rohem. Předcházejícími alby Vengue a Bari si obratem získali celosvětový respekt, oni sami se ale nadále považují za pouhé děti kosmopolitní Barcelony, kvasící kulturní křižovatky, přitahující talenty ze všech koutů zeměkoule, v níž „křísí ducha George Orwella a zvou ho na tanec.“
Nelichotí davům, nesedají na lopatu obchodníkům, alba si vydávají sami na vlastní značce. Na pódiu vybuchnou silou Molotovova koktejlu a srolují vám přitom prý bez cavyků ponožky. Roznášejí sociálně laděné zprávy, pro svůj anarchistický nádech ne každému příjemné. Připomínají karavanu hemžící se barvami, zvuky a vůněmi, donekonečna vibrující srážku kultur a žánrů; hudební hybrid krystalické radosti, neodolatelnou oslavu tanečního šílenství, jehož cílem je strhávat hranice.
Flamenko a katalánská rumba je pro ně vším: postojem, uměleckou platformou i vřícím kotlem do něhož lze přilévat hip-hop, rock, jazz, taneční breakbeaty, punk, bhangru, kubánské rytmy, reggae a volnomyšlenkářství, ignorující jakákoliv omezení. Bratří se sice s vichry, atomovou elektrárnu hravě strčí do kapsy, nicméně ve flamenku jde především o duende, nedefinovatelný stav zpěvákovy citlivé duše. „Takový mimořádný okamžik nastane, když se zpěvák nebo kytarista povznesou nad spletitost emocí, které hledají, aby se vyjádřili a vyvedli vás ze současnosti. Jejich instinkt, intuice, emocionální představivost a schopnosti musí být ohromné. To se nedá vytvořit. Naše hudba se odehrává ve stejné náladě. Nespatříte ji, ani se jí nedotknete, ale existuje. Jako duende se objeví a hned zmizí. Ozáří vás silou, odvahou a moudrostí starých lidí. Něco takového se nelze jen tak naučit, ale pokusit se o to můžete,“ vysvětluje kytarista Ramón Gimenéz.
Silnou stránkou Ojos De Brujo je také kolektivismus, tedy i nekonvenční způsob skládání a natáčení. Každý tu má svůj prostor. Zpěvačka Marina La Canillas vyšla z divadla, tančila flamenko a ulici sleduje ze všech nejvíc; její sociální cítění má pak největší vliv na tvorbu textů. Je schopná celý den projezdit barcelonským metrem, povídat si s lidmi, zacházet do přistěhovaleckých komunit. „Ano, svým způsobem jsme politická kapela, ale záleží na tom, co si pod politikou představujete. Dříve jste si šli stěžovat k vlastníkovi půdy, dnes leda tak do světové banky,“ říká Marina, nejpestrobarevnější flamenkový živel Ojos De Brujo.
Podstatnou složku kapely tvoří i výtvarná stránka, vždyť většina členů jsou zároveň fotografové, vydavatelé komiksů, graffiti umělci, filmaři, animátoři, ilustrátoři. Do alba TECHARÍ (Diquela Records, 2006, 57:03) se proto vyplatí investovat a koupit si ho v reprezentativním balení s CD-ROMem. Čtyři videosnímky vydají za celostránkový traktát. Snoubí se v nich švankmajerovská hravost, zakuklenost The Residents i bezbrannost disneyovek. Zvolna ubíhající záběr, kdy pod tíhou hudby padají mrakodrapy, sochy nebo velkoměstské monumenty a vše skončí přistáním v džungli, nad níž krouží prehistoričtí pterodaktylové, má sílu jakéhokoliv prohlášení.
Album Techarí (Free) oslavuje smyslnost hudby, její komunikativní bohatství, žije z každého detailu, splývá s alternativní barcelonskou Zona Bastarda, reaguje na kulturní export a především jím skrz naskrz prosakuje Barcelona. Je to rytmický úder na solar, výtrysk jedinečně vyváženého dynamického zvuku.
Dříve Ojos De Brujo na otázku o počtu členů odpovídali „Tolik, kolik se nás vejde do mikrobusu.“ V současnosti se ustálili na osmi, před hosty ale dveře nadále nezavírají. Flamenko pak prochází vzrušujícím testem spřízněnosti: mimo jiných tu hostují Nitin Sawhney, zpěvák Fraada Freddy ze senegalské hiphopové kapely Daara J, kubánský kytarista Raul Rodriguez (Son de la Frontera), jeho krajan klavírista Roberto Carcassés, slavný španělský flamenkový kytarista Pepe Habichuela a skladbu Todo Tiende rozbuší bubnem dhol Prithpal Rajput ,Cyber‘, jinak člen Asian Dub Foundation.
Ojos De Brujo vzešli z ulice a její otevřenou filosofií, usazenou do každodennosti, se řídí dodnes. A pozor na ty jejich čarodějné oči.
