ONDŘEJ GALUŠKA Stručný úvod do filosofie marnosti

Tranzistor, 2022, 39:52

To je pěkné a takové příkladné, v písních poeticky dokumentovat mj. věčnou marnost lidského pinožení a neupadnout přitom do pustého nihilismu. Míněno bez ironie. Vždyť i tu marnost stojí za to žít.

Výstižné motto zasadil Galuška do úvodní skladby Největší zátěž v podobě samplu promluvy Patočkova žáka (a svého učitele), filosofa Miroslava Petříčka. Promluvy o svobodě, která je břemenem, protože svobodné rozhodnutí vynucuje přijetí zodpovědnosti. Sám pak přijímá zodpovědnost za svobodu tvůrčí, když si neulehčuje komponování skákáním na vějičky chytlavostí, byť se v jeho nápadech nabízejí za každým rohem. Vrství aranžmá a slova přesně tak neprvoplánová a mnohoznačná, jak téma vyžaduje. Případný polopatismus, třeba slogan „ať projde peklem, kdo hledá ráj“ v písni Empedoklés, se všemi posluchačskými asociacemi od antiky přes Dantovu Božskou komedii po současnost, hned rozbije nečekaným a „krajně nepodbízivým“ vývojem harmonie i dalšími verši do mnoha faset a odrazů. Tvůrčí svobodu sympaticky hází i na spoluhráče a hosty. Producent Pjoni měl zjevně volné ruce. Přesto či právě proto jeho elektronika funkčně komunikuje s party akustických nástrojů. S patterny xylofonu či marimby, zvukomalbou pozounů a basklarinetu. Texty a hudba se příkladně podpírají napříč albem, ale zvláště vydařený příklad provázanosti nabízí popis našich zmechanizovaných kroků slepými uličkami života Orientační běh. Úvodnímu mottu vytvoří štěpnou pointu slogan závěrečné skladby: „Táhnem všichni za jeden provaz / jen občas opačným směrem.“ Jistě, také projev svobodné vůle.

Galuškovo první sólové, výhradně česky zpívané (pro kapely eggnoise a The Odd Gifts textoval převážně anglicky) album není, ehm, vůbec marné. A kuš, že „vše je marnost“. Těším se na jakoukoliv další Galuškovu tvorbu, ač by bylo věru marné předpokládat, že tak kvalitní alternativní pop prolákne do mainstreamu a způsobí tam užitečnou léčbu šokem.

 

Přidat komentář