One Little Indian – Björk a ti ostatní

indianBěhem našeho seriálu se nám na oslavě vystřídala vydavatelství, která mají reputaci postavenou na jednom velkém jménu a zástupu menších přicmrndávačů, ale i labely s čistě týmovým duchem, a reputací postavenou na jedinečné nabídce celého labelu. One Little Indian je spíše první případ. Podobně jako Mute měli své Depeche Mode, tak tenhle londýnský label se může spolehnout na jedinečnou osobnost islandské zpěvačky Björk. Ale konec řečí, třicátiny labelu můžou propuknout.
Je až s podivem, kolik zavedených nezávislých labelů současnosti má své základní kameny postaveny na anarcho-punkových základech. To je i příklad One Little Indian, které v roce 1986 založil v Londýně basák výrazně politicky orientovaných Flux Of Pink Indians Derek Birkett. Předchozí zkušenost s vedením undergroundového vydavatelství Spiderleg Records mu dala odvahu k tomu, vyzkoušet si roli vydavatele v serióznější, už ne tak úzce zacílené poloze. Základní pravidla fungování byla ale stále nastavena na punkových principech – label kapely zastřešuje svým jménem, ty ale mají plnou kontrolu nad svou existencí. V každém dílu Mejdanu přichází ve vyprávění úhelný kámen příběhu, díky kterému se o činnosti vydavatelství dozvěděl doslova celý svět. U Dereka přišlo toto setkání hned v prvních měsících, i když jeho klíčovost pro fungování labelu se vyjevila postupně, po letech. Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše a prozradíme, že šlo o setkání s Björk Guðmundsdóttir, tehdy nastávající dvacetiletou maminkou a celou (post)punkem a novou vlnou ovlivněnou islandskou scénou, která odříznuta od okolního světa vyrostla do velmi originálního novotvaru. Vedle The Sugarcubes (nové kapely s Björk za mikrofonem) label pod svá křídla schoval jak shoegaze pionýry A.R. Kane, politické trubadúry Chumbawamba, ale i raveovou kulturou zplozené The Shamen. Důvěra, kterou label do těchto nováčků vložil koncem 80. let, se mu v následující desetiletce stonásobně vrátila.
One Little Indian hráli v devadesátých letech především na Britských ostrovech klíčovou roli. V roce 1992 přišli The Shamen s masivním (a také masivně kontroverzním) hitem Ebeneezer Goode, který vystoupal až na vrcholek singlové hitparády. Rok nato přišlo na řadu debutové album už osamostatněné Björk, novou, pokrokovou popovou hvězdu, která ani 23 let poté (stále jako člen soupisky One Little Indian) neslevuje z potřeby přinášet do popmusic nové impulzy. Stále v polovině devadesátek se členy vydavatelské rodiny stávají ostří rockeři Skunk Anansie, country acid house banda Alabama 3, klubová senzace Sneaker Pimps nebo do popu mířící anarchisticko-squatový kolektiv Chumbawamba. Co jméno, to pozitivní příklad táhnoucí se jiným žánrovým směrem. A právě úspěšné tažení od folkových a americana vod, přes tvrdý rock až po elektroniku, takovým způsobem zaujalo slovutného Paula McCartneyho, že zde našel domov pro svůj asi nejvíce futuristický projekt, kooperaci s Youthem z Killing Joke nazvanou The Fireman.
Od poloviny devadesátých let label spolupracoval s velkou řádkou dalších zajímavých muzikantů. Od Sinead O’Connor, přes Dana Sartaina, Olöf Arnalds, až k Stubborn Heart. Plešatá Irka O’Connor zde deskou How About I Be Me and You Be You částečně stabilizovala značně rozkolísanou kariéru, r’n’b naděje Cody ChesnuTT se albem Landing On A Hundred konečně etablovala na scéně a původně hardrocková hvězda Jesse Malin se právě díky One Little Indian vrátil se vší parádou na scénu s písňovější výpovědí New York Before the War. To vše ale před dvěma roky zastínila postava Islanďana Ásgeira, který deskou In The Silence překonal všechna očekávání a stanovil tuto kolekci jako nejrychleji se prodávající debut islandské historie (včetně Björk a Sigur Rós). Jeho první britské turné bylo vyprodané a dnes jezdí na světová turné zahrnující nejen Evropu, ale mající zastávky v Americe a Austrálii. Nové album vydá label zřejmě začátkem příštího roku.
V polovině devadesátých let se snažil label podchytit maximum možných talentů, a ty se snažil uhnízdit pod celou řadou sublabelů. Na světě se tak objevily značky Clean Up Records, Elemental Records, FatCat Records nebo Partisan, které rozšířily záběr labelu do více tanečních nebo indie končin. FatCat label se stal brzy tak soběstačným, že dnes operuje samostatně mimo sféru vlivu mateřského vydavatelství. Zatím posledním bočním oddenkem se stal Cognitive Shift Recordings, vytvořený pro komorní klasickou muziku spolu s partnerským Manners McDade Music Publishing (domovem takových osobností, jakými jsou například Nils Frahm nebo Throwing Snow).
One Little Indian je nenápadný label. Nikdy netlačil do médií sám sebe, ale pouze muziku, kterou vydával. I z toho důvodu letošní kulaté výročí fungování vydavatelství nepřináší žádné velké výroční manévry. V podstatě jedinou specialitou, která se váže k třicátinám, je vydání šestiskladbového letního sampleru, který se nechlubí největšími hvězdami One Little Indian, ale naopak představuje poslední akvizice labelu: Tusks alias Emily Underhill, zasněnou popařku z Londýna, podobně melancholické trio z Islandu Samaris, poprockové mladé štírky Wild Palms, kanadskou synthopopařku Marie-Hélène Delorme alias Foxtrott, konceptuální popovou vědkyni Olgu Bell a další Islanďany Fufanu, tentokrát s výrazně postpunkovými sklony penetrující popové melodie. O budoucnost tohoto labelu se i z této krátké přehlídky nemusíme bát. „V budoucnu bychom rádi fungovali stále stejným způsobem,“ odhaluje své plány nemluvný šéf Derek Birkett. „Chceme jen dávat šanci umělcům, kteří si to zaslouží. Je nám přitom jasné, že někdy narazíme na zlatou žílu, jindy toho tolik neprodáme,“ uzavírá stále duší punker Birkett. Z tohoto stoického prohlášení, proneseného v době hluboké krize vydávání hudebních nosičů cítím pokoru. A také neústupnost, díky které One Little Indian slaví úctyhodných třicet let fungování na hudební scéně. „Nechť vytrvá,“ by nejspíše doplnila doušku na závěr každá druhá učitelka základní školy. Howgh!

Přidat komentář