Ostrak Mode: Copy And Paste

ostrakKdyž se objevila informace, že sólová deska Josefa Ostřanského bude elektronická, bylo to překvapení, protože vždy preferoval klasické nástroje. I když album Copy And Paste nakonec rozhodně čistě elektronické není a Ostřanského kytara s nezaměnitelným zvukem známým z E nebo Dunaje na nahrávce nejen neabsentuje, ale často hraje klíčovou roli, o překvapení není nouze. Ostřanský nejen pracuje se softwarovými syntezátory, využívá elektronických efektů, často granulárních, ale také se postavil k mikrofonu. Zpíval už v Dunajské vlně, ale na sólové desce se zhostil všech vokálů.
Ostřanskému se podařilo totéž, co se povedlo Johnu Caleovi na albu Shifty Adventures in Nookie Wood nebo opakovaně Davidu Bowiemu, tedy přijmout nové trendy a přitom si zachovat rukopis, jen ho obohatit o nové prvky. Elektronika sice hraje významnou roli, strukturu vytvářejí často loopy a spektrum zvuků v pozadí, které písně ozvláštňují, je široké, až na výjimky ve Stříbře snů však nepůsobí jako samoúčelný efekt. Slouží písni a snoubí se s kytarou i hlasem. K zajímavosti alba přispělo, že Ostřanský současně čerpal z tradičního pojetí písní s obvyklou harmonií.
ostranskyÚvod alba s písněmi Plamen a Fráze dává stejně jako Láhve vzpomenout na Ostřanského kořeny, ohlasy Dunaje a „Éček“ jsou jasně patrné. Mají výrazný rytmus a zvuk kytary i její linky mají hodně blízko k pojetí obou zmiňovaných kapel. Skladby s ohromným drivem jsou nervní, plné nepokoje, k čemuž přispívají kromě kytary a naléhavého hlasu i samotné loopy. Dunajovské Láhve gradují ve zrychlující se pasáži a objevují se v nich kontrastní momenty zpěvu, Plamen je poskládán z několika částí, aby nejvíce vynikl geniální úvodní verš Plamen, plamen nemá stín. K rockové minulosti mají blízko i energické a naléhavé Fráze, kde se Ostřanskému podařilo měnit barvu hlasu pomocí efektů, což jim dodalo na zajímavosti.
Nervní jsou i pomalejší Hvězdy ve dne s agresivním zvukem loopů a kytarou; střídají ostrý zvuk riffu s kosmickými zvuky, postupně do popředí vystupuje lyrická poloha alba. Už titulní Manuál (právě v něm se objevuje spojení „copy and paste“, které dalo albu název) je navzdory tématu, mnoha zvukům v pozadí a zrychlenému triphopovému loopu lyrická balada s vybrnkávanou kytarou a posmutnělým zpěvem. Právě díky rytmu ale nepůsobí píseň unyle. Jednou ráno působí jako nějaká balada z doby „poezie všedního dne“, k čemuž přispívá i zvuk piana. Rytmický loop ale dává skladbě napětí, které by jí jinak chybělo.
Vysloveně lyrický je Sníh v květnu, kde ale elektronika už tak výrazná není, spíš jen koření refrén, a lyrická poloha převažuje i ve Slovech mezi zrcadly, i když loop je spíše drsnější, což ladí dobře s textem. Nakonec ale převáží echovaná kytara, bohužel z loopu zůstává patrný jen trochu dechovkový rytmus. Spojení dvou světů se však velmi dobře povedlo v Lullaby, které začíná loopem znějícím jako doprovod tuby kdesi u rybníka, v němž kváká tu a tam žába. Baladickou polohu umocňují táhlé tóny sóla, ale skladba si stále udržuje napětí, protože základní motiv se sice ztišil, ale nevytratil.
Jasně, ne vše se povedlo, občas jsou loopy trochu banální a málo se zvukově proměňují, občas jsou některé zvuky trochu moc běžné, což platí zejména v případě, kdy se využívají zvuky kláves, především piana nebo syntezátoru. I rytmy by občas snesly ozvláštnit protirytmem, závěrečné Stříbro snů je až moc plné novovlnných a synthipopových klišé. I tak ale Copy And Paste rozhodně patří k těm nejzajímavějším letošním deskám.

Polí 5, 2016, 37:32

Přidat komentář