Oteme: Un Saluto alle Nuvole

MaRaCash Records, 2020, 57:26

Osservatorio delle TErre EMErse (Observatoř objevených zemí) je jedním z projektů skladatele, kytaristy, performera a veterána na poli experimentální hudby Stefana Giannottiho, založený roku 2010, definující se jako komorní rock/RIO. O tři roky později přišel debut Il Giardino Disincantato, v letech 2015 a 2018 pak další dvě alba. Letošní novinka je mistrovská!

Oteme vyprávějí příběh, v úvodu skladeb často před-deklamovaný coby úvodník k tragické starobylé baladě. Kdybychom hleděli jen na notový part, hudba nás provede od gotiky přes renesanci k postupům nové hudby, s vícenásobným propletením melodických linií a zdůrazněním basových nástrojů i (poly)rytmů. Nejdelší, dvanáctiminutová píseň Turni je ovšem, s opakovanou smyčkou samplů nad basovou linkou, letmými přiznávkami vibrafonu a duetem muž-žena (milostným?, hádavým?) a jakousi ženštinou vykřikující z balkonu cosi o smrti, milostnou písní o smíření, s naprosto novátorským mísením jakoby starožitné hudby s ultramoderním jazzem, který vlastně nahrazuje předchozí duet pěvců, pod tím stále jede jen velmi nenápadně pozměňovaná smyčka samplů. Sakramentsky nápaditých.

Ke konci stopáže opravdu vrcholí! Vstupuje přiznávková boosterovaná kytara, tu překřikuje saxofon a končí to zvony městské věže a zafadeovaným chaosem italských vesničanů. A píšťalky jako ptáci, co se zapojili do debaty, tu a tam akordový úder do klavíru a přimíchaný ševel stromů. Pak v Una mamma disperata (Zoufalá matka), v jakémsi šlapajícím plakotu akustické kytary, přizvukujícího bombardonu, freejazzově rozbitých běhů klavíru, vynervovaných bicích, víc odvyprávěný než odzpívaný příběh o smrti matčina dítěte. Bubeník si tu i trochu zasóluje – namísto štkaní prostě horce po jižansku rozbíjí židle a všechno vůkol z té bolesti –, aby k závěru propletené hlasy ženské i mužské až do úmoru opakovaly Una mamma disperata! A nakonec titulní a nejkrásnější melodie alba Pozdrav do oblak. Pro mne zatím album roku.

 

 

Přidat komentář