OUMOU SANGARÉ: Timbuktu

World Circuit, 2022, 41:52

Ach, ti Afričané nacházející snad pro všechno, co dělají, odkaz ve své historii; i za cenu úsměvného přehánění. Pro nečekaný příklon k rockovému zvuku svého po všech směrech nejambicióznějšího alba, má třeba malijská zpěvačka úplně jednoduché vysvětlení: „Já s rockem nemám nic společného, hraju tradiční hudbu z Wassulu, ale protože se rock zrodil ve Wassulu, možná opravdu hraju rock.“ Nekruťte hlavou, necukejte koutky, čtěte dál.

Před moderností se Oumou nikdy nezabarikádovala a bez vedlejších škod dokázala hudební kariéru spojit s úspěšným byznysem. Celosvětově proslavila region Wassulu, kde mají před grioty navrch lovci, s unikátní hudbou do závratných temp hnanou loutnou kamalengoni a zúžasněnou nevšedními hlasy zpěvaček. Měla vždy pověst vlivné mluvčí bránící práva žen a ostře vystupující proti obřízce, nuceným sňatkům, náboženskému extrémismu a s eskalací násilí na severu země do své agendy přidala i protiválečnou rétoriku.

Covid ji na dlouhé měsíce uzavřel ve Státech. V Baltimoru si kvůli tomu koupila dům a s dávným kamarádem Mamadou Sidibém, hráčem na kamalengoni, začali skládat hudbu odrážející narůstající zpěvaččinu nostalgii a obavy z dramatického dění v Mali. Na doporučení přátel posílali hrubé skladby do Francie, kde si je brali do parády Pascal Danaë a Nicolas Quéré a výsledek, často dost radikální, obratem vraceli do Států. Příběh o původu rocku tím sice dostal trhlinu, zato se zpěvačce dostalo takřka ideálního doprovodu jejích komentářů. Danaë totiž vede garážově kurážné bluesrockové trio Delgrès, kompletně do natáčení zapojené, a Quéré produkoval nejen alba tria, pracoval i pro ZAZ, Black Pumas nebo Sophii Hunger. Úvodní střemhlavou skladbou Wassulu Don dávají na vědomí, že kamalengoni dokáže bez problémů souznít s dobrem a následně pak se slide a elektrickou kytarou, banjem a moogem. S desítkou další muzikantů to do nás buď hlasitě perou, nebo se mění v jemné afrofolkaře, nechávající vyznít housle se zvonivým balafonem. Záleží na tom, o čem Oumou zpívá.

Severomalijské město Timbuktu bylo po staletí centrem vzdělanosti, umění a vzorem multikulturního soužití. Dnes je symbolem narůstající zkázy Mali. Islámští teroristé tady zničili spoustu drahocenných památek a zpřetrhali vazby mezi národy. Rozpadlý vzdělávací systém v zemi nahrazují náboženští kazatelé, masivně roste příklon obyvatel k radikálnímu islámu a hudební velmoc podle Oumou postupně ztrácí kontakt se svou historií a tradicemi. Proto album pojmenovala po bájném městu a zpívá: „Malijci, probuďte se, braňte hodnoty předků a nezapomínejte, kým jste kdysi byli.“

Francouzské vojáky na Sahelu vystřídali z rozhodnutí malijské vojenské junty hrdlořezové Wagnerovci, což potvrzuje zvyšující se ruské zájmy v oblasti bohaté na nerostné zdroje, kde stále probíhají boje a uvrhávají zbytek Mali do stavu nebezpečného chaosu. Stavu neštěstí odpovídá ostré rockové nasazení kapely a protiválečný tón Oumou ve skladbě Kêlê Magni: „Válka je mor, není řešením a moje země by mohla zaniknout.“

Přidat komentář