PAOLO FRESU DEVIL QUARTET: Carpe Diem

Sardinský trumpetista a křídlovkář Paolo Fresu volbou názvů svých seskupení rád mate. Z legrace kdysi pojmenoval jeden svůj projekt Angel Quartet (aktivní hlavně koncem tisíciletí), na který v polovině minulé dekády navázal Devil Quartet. Carpe Diem je tuším čtvrtou deskou pod čertovskou hlavičkou, ale opět nečekejme žádné „ďábelské vaření“. Fresu zůstává lyrický, něžný, baladický. Možná si s tím slůvkem pohrál kvůli otřepaným příměrům svojí hry k „Princi temnot“ Milesi Davisovi. Nebo možná opravdu chtěl vystihnout mýty o povaze vemlouvavých, libých pekelných svodů. Muzice snadno podlehnete, protože něco takhle příjemného a krásného přece musí být alespoň trochu hříšné. Ostatně do názvů dvou skladeb vetknuli hudebníci i dvě části latinského přísloví Carpe diem, (Užívej dne) a Quam minimum credula postero (A co nejméně věř v budoucnost). A pokračují dalšími verši o zrádné povaze „nepřejícího času“ našeho bytí ze stejné Horatiovy ódy: Dum loquimur, fugerit invida aetas. Jinými slovy, žij naplno, „po nás potopa“. Další baladu věnovalo kvarteto Rimbaudovi.

Doslova požitkářsky melodický titul je přitom kompletně autorský (přispěli všichni členové kvarteta), i když některé motivy působí tak chytlavě a důvěrně známě, jako kdyby šlo o časem prověřený standard. Namátkou skladba Lines, kterou napsal kontrabasista Paolino Dalla Porta (též člen současné sestavy legendární kapely Oregon). Vyrovnaným skladatelským partnerem je ovšem trumpetistovi kytarista Bebo Ferra. A nejen skladatelským. Přestože se tu omezuje prakticky jen na polohy zadumané a subtilní kytary akustické (byť jinak ho známe i s patřičně vyšťaveným pololubovým Gibsonem ES335), nepřestává udivovat pestrostí barev i rytmů, byť kořenících hlavně v latině a středomoří. A v komunikaci s trubkou není „ten tišší“.

Žádné experimenty, vše se podřizuje líbivosti. Staromilské až na půdu, cool až do sklípku, romantické k zbl…áznění. Jenže naprostá nádhera.

Tŭk Music, 2018, 56:33

 

Přidat komentář