Pascal Niggenkemper le 7éme Continent: Talking Trash

pascalV New Yorku usazený kontrabasista německo-francouzského původu Pascal Niggenkemper prezentoval své double-trio le 7éme continent s programem Talking Trash poprvé v roce 2014 na festivalu Vive le Jazz v německém Kolíně nad Rýnem. Basovou linku tu vedle něj tvrdí španělský flétnista Julián Elvira, preparovaná piana obsluhují Francouzka Eve Risser a Rakušan Philip Zoubek a klarinety Francouz Joris Rühl a Belgičan Joachim Badenhorst.
Tématem díla je odpad putující oceánem – jakýsi nový kontinent, který byl nešťastnou náhodou vytvořen lidstvem. Věc, která je svým způsobem zrůdná a pohoršující, ale zároveň i fascinující. Pascal v prvních skladbách jakoby zaměřuje teritoria, kde se „garbage“ hromadí a krouživým pohybem postupuje do útrob vodního světa, což odpovídá určitým hudebním „kódům“. Ve čtvrté skladbě Plastisphere se pak noří do tichých hlubin, aby se nakonec vzedmul ke své další pouti, na níž „ožívá“, tančí a vzájemně jakoby komunikuje v titulní skladbě. Poté se ovšem zadrhne na korálovém útesu a nastává jakýsi nervně narůstající „klid před bouří“. Tou je zásah zcela fenomenálních bakterií ideonella sakaiensis, které jsou jako jedny z mála schopny štěpit polyethylentereftalát (PET) a produkty štěpení se pak živit. To je nejvíce fascinující moment alba, kde si dokážete dokonale představit tu pozitivní destrukci a likvidaci. Tahle kompozice je zcela nepoznatelně implantována do koncertní verze a jedinkrát se zde objevuje druhý kontrabas v rukách Constantina Herzoga. Závěr pak patří navazujícím skladbám Geisternetz a Kinetic Islands, které jsou plny improvizace a různých hudebních rovin. Vše končí jako chorál s otevřeným koncem, který má v sobě určitý smutek, ale i sebereflexi. Je to ekologicko-filozofické dílo pojaté bez militantnosti a tezovitosti, s určitým nadhledem i ponorem. Tomu odpovídá i hudební stránka, která je hloubavá, vzrušivá, místy jakoby stojatě popisná, jindy hravě roztěkaná. Živá nahrávka z legendárního kolínského klubu Loft má v sobě vzdušnost a prostor pro improvizaci, ale působí velice soustředěně a vycizelovaně. Vlastně skutečně živoucí „vážná“ hudba, sice jakoby „angažovaná“, ale jdoucí daleko za hranice agitky nebo rádoby „aktuálního problému“. Prostě niterně otevřená reflexe, jakou má umělecké dílo být.

Clean Feed, 2016, 53:32

Přidat komentář