Z tohoto tria neopomenutelných osobností moderního jazzu už žije jen letos v květnu čtyřiaosmdesátiletý basista Gary Peacock. Bubeník Paul Motian zemřel v roce 2011, kapelník a pianista Paul Bley v roce 2016. Peacock na Bleyových albech účinkuje už od roku 1968, v triích či duetech. Produkce ECM nyní vydala koncertní nahrávku dua Bleye a Peacocka z Lugana v březnu 1999, tentokrát s bubeníkem Paulem Motianem. Je to zároveň jejich druhé společné album, první vzniklo v lednu předchozícho roku – Not Two, Not One (ECM, 1999).
Nově vydaný historický záznam obsahuje osm titulů, polovinu témat napsal Bley (Mazatlan, Flame, Told You So, Longer), Peacock přispěl skladbou Moor a oba stvořili společně nádhernou baladu Dialogue Amour. Na závěr koncertu si ještě zařadili dva výsostné standardy. Jedním byla skladba Ornetta Colemana, která dala titul celé nahrávce – When Will The Blues Leave, druhým proslulá árie z Porgy & Bess bratrů Gershwinových a DuBose Heywarda – I Love You, Porgy. Colemanova skladba je přímo z hledačského a formotvorného období free jazzu, kdy se dostala na LP Something Else!!!! (1958) a Bley s Peacockem ji spolu hrávají už od té doby, co se poznali. When Will The Blues Leave je velmi svižná skladba, kterou uvede dlouhé sólo „kráčejícího basu“ Peacocka v doprovodu bicích a po Bleyově zopakování tématu ještě následuje expresivní sólo Motiana; teprve poté Bley rozvine vlastní sólo. Úvod patří nejdelší skladbě alba (11:35), v níž můžeme prakticky sledovat, co tím Paul Bley myslí, když říká „Pokud je hudba konverzací, pak otázky samy přicházejí, neboť v rozhovoru se vždy vynořuje mnoho otázek. A otázky vedou k odpovědím, které vyvolávají další otázky. To je to, co dělá průběh hudby. Podněcuje otázky a odpovědi“ Romantizujícím odkazem na niterná témata pianisty Billa Evanse je skladba Flame, opět kvasící dialogem klavíru s kontrabasem a s bicími nenápadně v pozadí. Každá skladba alba je výrazná tématem i podáním, až překvapuje vydání záznamu s takovým časovým odstupem.
ECM, 2019, 56:14