BluesAlive with JazzAlive and WorldAlive are well

Festival BluesAlive poctivě naplňuje svoje žánrové zaměření, nikdy ovšem nepůsobil zcela modro-modře. Což je dobře, jakýkoliv dogmatismus přece zákonitě přivodí rezignaci na vývoj, zkostnatění a nudu. Dramaturgie vždy vnímala blues v širším kontextu a přilehlých souvislostech. I proto se „BA-hovory“ ke 26. ročníku šumperské bluesové přehlídky, která naplní podhůří Jeseníků muzikou od 17. do 19. listopadu 2022, soustředí právě na přesahy, a nikoliv třeba na hlavní letošní bluesrockové hvězdy jako Ana Popović či Popa Chubby. Další z headlinerů a nesporná legenda Anthony Geraci přirozeně spojuje pěšiny i dálnice elektrického blues a jazzu. Pro modernizovaný soul-jazz Delvon Lamarr Organ Tria představuje blues jedno v hlavních východisek a hudebních formátů, ale do svojí „feel good music“ zapojují celou tradici afroamerické muziky a leccos dalšího. Nečekaně mladý reprezentant country blues, či chcete-li folk blues, možná působí ortodoxně. Jenže právě on se po svém, s dnešními tématy a ze současné perspektivy ohlíží po dobách, kdy blues představovalo živoucí „lidovku“ a přirozeně sálo vodu od pramenů gospelu, hudby daleké Afriky i všeho, co slyšelo prozpěvovat na veselicích i při práci osadníků všech národů, které se usadily na úrodných půdách povodí Mississippi. Za letošní nejzajímavější synkretiky festivalu ovšem platí francouzské trio Muddy Gurdy, bez mindráků míchající blues se zvukem středověké niněry nebo třeba odkazy na lidovou hudbu pastevců z Auvergne.

Muddy Gurdy

Přibrat do sestavy niněru mi připadalo jako pěkně hloupý nápad

Blues s niněrou, a navíc s esencí nápěvů centrální Francie, toť skutečný unikát. A jak se okázalo, velmi dobrý nápad. Proč nikoho dříve nenapadlo, jak jsou hypnotické drony niněry vlastně šité blues na míru? Zpěvačka a kytaristka Tia Gouttebel a hráč na niněru Gilles Chabenat objasní nejen to, jak jejich nezvyklé trio vzniklo. Perkusista Marc Glomeau se anglicky vedeného rozhovoru neúčastnil, ale jeho zásadní přínos pro směřování Muddy Gurdy připomněla Tia.

Hned první věta vašeho profilu na webu Muddy Gurdy zní, že podle všech pravidel pravděpodobnosti se trio „bluesové kytaristky a zpěvačky, perkusisty specializovaného na latinskoamerické rytmy a niněristy experta na tradiční hudbu střední Francie nikdy nemělo potkat“. Tak jak jste se potkali?

Tia: Před čtrnácti lety, paralelně s mojí kapelou Tina And The Patient Wolves, jsem začala hrát s perkusistou Marcem Glomeauem. Soustředili jsme se na cover verze blues J. B. Lenoira či Othara „Othy“ Turnera. A jednoho dne mi Marc řekl, že by k našemu duu rád přidal další nástroj. Niněru. No, překvapilo mě to… Tedy, abych byla upřímná, ten nápad mě ale vůbec nenadchl. Měla jsem proti tomuto nástroji značné předsudky. Ale když mi Marc představil Gillese Chabenata, a ten mi předvedl, jak různorodé zvuky dokáže z niněry dostat, okamžitě jsem změnila názor. Bylo to nádherné, hned jsem si naopak řekla, že půjde o velmi zajímavé a neobvyklé zpestření. Něco opravdu nového, s čím jsem ještě neexperimentovala.

Gilles a Marc se dobře znali, několik let spolu pracovali na úplně jiném repertoáru. Na setkání tradiční hudby Venezuely a centrální Francie. Šlo o kapelu Racine Project, ještě s Marlonem Simonem. Ale my tři dohromady jsme opravdu každý z jiného hudebního „světa“. Já se odjakživa zajímala o blues, Marc o latin jazz a Gilles o francouzskou lidovou hudbu. Ve Francii se tyhle tři styly nikdy nepotkaly, ale Marc nějak tušil, jak je propojit. Představovalo to určitý druh rizika, ale zároveň ohromnou svobodu, protože jsme mohli porušit všechny zvyklosti a vytvořit vlastní sound.

Tušíte, jak Marka Glomeaua napadlo přibrat zrovna niněru?

Tia: Marc pochází ze střední Francie, kde je niněra stále velmi populární a užívá se v tradiční hudbě. Zná její zvuk od dětství, tak mu to připadalo přirozené. Původně se tenhle nástroj používal k roztančení lidí i k doprovodu zpěváka. Kontinuální zvuk niněry umožňoval zpěvákovi dělat pauzy na nádech. Jednoho dne si Marc uvědomil, že už hrál s muzikanty z různých kontinentů a v nejrůznějších sestavách, ale ještě nikdy se nespojil s vlastními kořeny, které by míchal s ostatními vlivy. A rozhodl se objevit, jak by fungovalo naše hraní s niněrou.

Festival BluesAlive poctivě naplňuje svoje žánrové zaměření, nikdy . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář