Pavel Z. / T. S. Eliot: The Waste Land / Pustá země

pavelMálokdo si to uvědomuje, ale Pavel Zajíček je jedním z mála romantiků českého undergroundu. Pro sólovou nahrávku, která vznikla v londýnském studiu Chrise Cutlera v roce 1982, je to celkem důležité. Archivní poklad, který se po letech

podařilo zvukově zrekonstruovat z pásu navíc téměř zničeného pražskou povodní v roce 2002, totiž obsahuje Zajíčkovo zpracování známé Eliotovy básnické skladby. Zatímco ta je poněkud nihilistickou reakcí na první světovou válku a jejím hlavním motivem bezmoc člověka vůči smrti, Zajíček jí svou deklamací, šeptáním a místy dokonce pro něj netypickým zpěvem vybraných fragmentů, náladově posouvá až do roviny, která by klidně mohla mít za zdroj Máchovu literární tvorbu nebo Mánesovy obrazy. Ostatně i z Eliotova originálu je zřejmá inspirace legendou o hledání svatého grálu.
Zajíček se obešel bez hostů a na nahrávce se sám doprovází na preparovaný klavír. Právě kontrast zamyšleného pobrnkávání a z dnešního pohledu zcela industriálně znějících rytmických zvuků dodává atmosféru a dělá z čehosi, co docela dobře mohlo být jen pouhým tuctovým melodramem, pozoruhodný i když na poslech celkem náročný zážitek. Od začátku do konce si udržuje tajuplnost, ponechává posluchače v nejistotě a provokuje jeho fantazii. Litanické pasáže, kde je hlas využit jako hudební nástroj, se střídají s momenty umanutosti, zjevná improvizace naplňuje předem daný a konkrétní záměr. Ten se předem vzdává kategorií, jako je „hudba“ či „literatura“ a pracuje i s divadelními prostředky či přístupem výtvarné instalace. Zajíčkova nahrávka je tím skutečnou alternativou, nekompromisní a cennou už z podstaty. Nabízí totiž nadčasovost a pravý opak dnes stále častějšího přemýšlení o „cílové skupině“ publika a spotřební tvorby, vznikající jen z marketingových důvodů. A jakkoli se napoprvé jeví nahrávkou na jeden poslech, s postupem času se ona obava rozplývá jak ona pověstná anglická mlha nad blaty kolem Kamelotu.

Guerilla, 2016, 49:48

Přidat komentář