Pawel Kaczmarczyk Aaudiofeeling Trio: Something Personal; PKAT + Mr. Krime: Vars + Kaper Decontruction

Obě alba polského pianisty Pawla Kaczmarczyka a jeho zvukocitového tria vydané ve slovenském vydavatelství mají v sobě něco osobního. Každé však trochu po svém.
viewImageTo první začíná sice ještě poměrně rozbouřenou kompozicí Mr. Blacksmith, ale posléze se oddává skutečně niterným meditacím tu v romantičtějším, onde v expresivnějším hávu v tom nejlepším slova smyslu. Ať už je to v dedikativním narozeninovém songu nebo rozverné šílené lásce. Jednoznačně impresionistickou náladu má pak předposlední Sunrise, kde ten východ slunce můžete vnímat všemi póry s jistou nostalgií i novým pocitem. Vrcholnou kompozicí je ovšem závěrečná více než patnáctiminutová I.E.Q., kde se všechny zmíněné polohy nádherně střídají a největší prostor tu dostávají i kontrabasista Maciej Adamczak a bubeník Dawid Fortuna. Nevím, zda by se mnou autor souhlasil, ale já zde jasně vidím odkaz Clauda Debussyho, ovšem bez jakéhokoliv epigonství. Průzračnost i zadumanost v jiskřivém opalizujícím hávu.
viewImage (1)Druhý opus je však o něčem trochu jiném a Kaczmarczyk zde vzdává v nevšedních „dekonstrukcích“ hold svým předchůdcům, kteří jsou ve své vlasti téměř zapomenuti, neb si svůj chodník slávy poctivě vyšlapali zejména v Hollywoodu. Jistě tady dostává také prostor nostalgie a niternost, ale Kaczmaczyk ji ústrojně mění v onu deklamovanou „rozborku“, v níž přetavuje původní „popěvky“ do nových souvislostí. Těmito skladateli jsou Bronislaw Kaper (1902–1983), který působil i v Německu a ve Francii a za hudbu k muzikálu Lili dostal jako první Polák v roce 1953 Oscara, a Henryk Wars (1902–1977), který se proslavil již ve dvacátých letech, poté prošel složitým životním osudem, ale nakonec jeho písně zpívali například Bing Crosby, Doris Day či Brenda Lee. Mimochodem je i autorem titulních písní k televizním seriálům Flipper a Daktari. Nejen dle dobrozdání protagonisty je zde cítit jasné sepětí minulosti a současnosti, k čemuž zcela ústrojně napomáhá i věhlasný DJ Krime (vlastním jménem Wojciech Dlugosz), který zcela ctí právě onu „starobylost“ a nesnaží se nějak přeelektronizovat dané skvělé melodie, ale dává celému dílu specifický šmrnc od úvodního praskání jakoby z vinylové desky až po dobové promluvy a jemné nuanční poruchy. Kaczmaczyk tu zůstává rebelujícím impresivním romantikem, jemuž jsou předlohy evidentně bytostně blízké, a tudíž je mu ona dekonstrukce spíše prostředkem nežli cílem. Nejde totiž vůbec o to, jakým způsobem jsou daná témata přepracována, ale spíše, jak jsou zažita.

P.S.: Živé provedení, které občas provází VJ Hubert Kaszyncki má ještě další geniální dimenzi, neboť stejně jako DJ Krime se tu videoartista nesnaží předvádět své dovednosti, ale zcela kongeniálně souzní s celým projektem a vlastně jde ještě víc proti toku času. To vše je nesmírně záslužné, protože se tím veškerá produkce nestává otrockým přenesením staré látky do rádoby aktuální verze, ale dává mu zcela specifický rozměr. Právě tohle bylo skvělým středobodem oslav 15. výročí vzniku vydavatelství Hevhetia v Kunsthalle (bývalých kasárnách přetvořených na nádherné kulturní centrum) v Košicích 15. června 2016.

Hevhetia, 2015, 69:06; Hevhetia, 2016, 71:29

Přidat komentář