Petr Beneš Quartet: PBQ+1

petrNěkdy stačí necelá první minuta, aby posluchač zpozorněl: v Intru se do klasicizujícího preludování klavíru ozývají sípavé přefuky trubky, něco chrastění perkusí, a tento zvukový efekt, autorsky zamýšlený zdánlivý muzikální nesoulad, už stačí k vytvoření natěšené nálady. U klavíru seděl Petr Beneš (1977), zvuky trubkou vyluzoval host kvarteta Miroslav Hloucal a perkusemi třásl bubeník Marek Urbánek. Základní sestavu doplňují tenorsaxofon Ondřeje Štveráčka a Tomáš Baroš s kontrabasem. Petr Beneš dal dohromady zkušenou partu, která samozřejmě zahraje výborně, takže úspěch nahrávky už může dotvrdit „jen“ nápaditost skladatele, aranžéra a kapelníka. Absolvent konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka, také brněnské JAMU, jazzovou interpretaci vystudoval a na Ježkově škole ji sám už od roku 2002 vyučuje. Po vykřičníkovém prologu následuje rozradostněná skladba Rachel’s Children, zvukem a živostí nás od prvních taktů propojující s nejpodnětnějším obdobím jazzové historie – s hard bopem šedesátých let nabitým energickou a swingující hudbou. Dokonce i motiv tomu odpovídá; ale máme tu pro zpestření stylový zlom – minutu a půl před koncem, po krátkém tichu se melodie zjeví znovu ve stylizované funky metamorfóze. Sarah is Watching Me je pomalejší skladba s příjemným souzvukem tenorsaxofonu a trubky, téma je rozvážné, zrodí se z něj krásné Hloucalovo sólo podkreslené poklidným basováním a zvonkovými tóny elektrického piana v pozadí; opět chvilka s tichem před závěrem a kvinteto si zbytek času vyhradí pro stylovou odlišnost. My Little Ruth je především „latinsky“ rozevláté Benešovo téma a sólo a Hloucal předvede, proč patří k našim nejzajímavějším trumpetistům. Úvodní skladby autor věnoval dcerám Rachel a Ruth, tento hudebně krásný dárek uzavírá dvouminutová…and Little Rachel. Náledující téma Going on a Trip je vyjádřeno expresivnějším rytmem a rozdivočelými sóly obou dechařů. Skladba dokazuje, že strach swingařů ve čtyřicátých letech, že by styly moderního jazzu nedokázaly posluchače roztančit, byl zbytečný. Benešovo kvinteto mě donutilo vyhledat nahrávky kvinteta trumpetisty Freddieho Hubbarda se stejným obsazením a rovněž s dvojicí trubka plus tenorsaxofon z počátku let šedesátých (Tina Brooks, pak Hank Mobley), abych si potvrdil slyšitelnou spřízněnost. V baladě Margin opět vychutnáme bopová sóla Štveráčka, Hloucala a Beneše. V další „dvouminutovce“ Walking Around naznačí, že by jim nedělalo problémy stylově se posunout progresivnějším směrem. Blues in the Lesson je potěšitelné už podstatou: s chutí se do „dvanáctky“ pustí klavír a saxofon, blues si s chutí zazpívají struny kontrabasu. Opět zde dojde ke šprýmu, když po desetivteřinové pauze v poslední minutě skladba rytmus rozhoupe a blues dokončí rozverný popěvek tenorsaxofonu. Důrazná basa, bicí a Fender piáno rozehrají decentní funky Unusual Neighbourhood, rytmicky traktované kontrabasem Tomáše Baroše s Urbánkovými bicími. Skvěle rozjetá nejen rytmicky, ale především sólisticky, se nahrávka Bartošova kvarteta – vlastně zde kvinteta, PBQ+1, řadí k tomu nejlepšímu, co lze označit jako odezva moderního jazzu v našem jazzu současném.

Benny Records, 2016, 67:28

Přidat komentář