PETR LINHART: Milostné vzpomínky na Čp. 8

Petr Linhart byl v první polovině 80. let členem velmi úspěšné, ale dnes bohužel pozapomenuté karlovarské folkové skupiny Čp. 8. Ta poté, co její charismatický zpěvák a kapelník Jára J. Ježek v pouhých 28 letech zemřel, přestala fungovat. Její písně vyšly v roce 2001 na dvojalbu Čerstvý vzduch, v téže době některé z nich načas oprášily Linhartovy Majerovy brzdové tabulky, a pak dlouho nic. Celé album Ježkových písní nyní Linhart nahrál na naléhání přátel, i když se sám této myšlence dlouho bránil. Uvědomoval si totiž, že na rozdíl od naléhavého Ježka není zpěvák, ale spíše vypravěč. A také je mu dnes dvakrát tolik, kolik bylo Ježkovi v době smrti. A zpívejte pár let před šedesátkou písně, které ve své době mluvily za mladou generaci!

 

Album nakonec vzniklo a výsledek kupodivu funguje. Linhart se nechce ani nemůže pěvecky přiblížit Ježkovi, a proto se o to ani nesnaží. Spíše než že by ty písně o bílém motýlovi nebo o biblickém rozsévači přezpíval, skutečně se je snaží převyprávět – aby podal dnešním generacím zprávu, jak poetické a přitom burcující výpovědi v době normalizace vznikaly. Někde jej jeho menší hlasový rozsah nebo dikce vede k docela zajímavému posunu melodie (Nad dopisem), jinde má možnost vyniknout hypnotický hudební doprovod (Jaromír Honzák, Jan Steinsdörfer a Josef Štěpánek – viz Pochod snů). Písně, při jejichž poslechu kdysi mrazilo, přinášejí dnes jiný, ale vlastně neméně silný druh napětí (Rozprodáno). Navíc i ty nejgeneračnější výpovědi – alespoň z těch, které Linhart na své album vybral – překvapivě fungují i dnes, a navíc napříč generacemi (Psanci samozvanci).

 

Album obsahuje přidanou hodnotu v podobě nalezeného Ježkova textu Na kraji ticha, který Petr Linhart dodatečně zhudebnil. Jeho závěrečný verš „Osud má otisky ironie na rtech“ je jedním z mnoha silných obrazů, které album nabízí. Je dobře, že tyto verše Linhart, sám výtečný textař, pro další generaci poodkryl a aktualizoval.

 

 

Galén, 2018, 45:23

 

 

Přidat komentář