„TOHLE NENI ŽÁDNEJ VOPRUZ, TO JE PLANETA ZVUKU.“ řve nesmlouvavě Black Francis jakoby přes megafon ve skladbě Planet of Sound. Čtvrté album Pixies, očekávané stále větším počtem fanoušků, bylo nahráno v Los Angeles pod dozorem producenta Gila Nortona. V prodejnách se objevilo koncem září. Název Trompe Le Monde je variací na malířský termín „trompe roeil“, kterým je označován způsob malby využívající optického klamu. O albu se v létě šířily zprávy, že bude obsahovat prvky heavy-metalu, na což reagoval Francis slovy: „Řekl bych, že je to spíš tvrdý rock než heavy-metal. Nejsou tu žádná kytarová sóla nebo podobná klišé, ale zeppelinovské věci se tu najdou. Jisté je, že nové album je zatracené tvrdé. Sledujeme MTV, známe tedy skupiny Nelson a Warrant a myslíme si, že je možné dělat tento druh hudby líp.“
Trompe Le Monde obsahuje patnáct pro skupinu typických zkratek, které se podle mého názoru příliš neliší od prvních dvou projektů Come on Pilgrim a Surfer Rosa. Návrat ke starému hutnějšímu zvuku s ostrým dialogem dvou sólových kytar je asi záměrný, protože předcházející LP Bossanova bylo přes komerční úspěch pro mnohé příznivce zklamáním, prázdnou sbírkou béček.
Na Trompe Le Monde rozhodné nechybí to. co je pro Pixies již typické – plocha, vyplněná jen rytmikou a Francisovým nadrženým zpěvem, na kterou se v refrénu vrství kytarová stěna. Téměř zmizel zpěv Kim Deal, což je škoda, když si vzpomeneme například na starý singl Gigantic. Přesto je nové album překvapivě pestré i díky zvonivým klávesám Erica Felmana (ex Captain Beefheart).
V úvodní melodické Trompe Le Monde nasazuje Francis dívčí zpěv, ale nenechme se mýlit. Následuje trashový nářez Planet of Sound – znamení, že doby Bossanovy jsou nenávratně pryč. Jedna z nejpřesvédčivějších věcí Alec Eiffel s roztomilým nápěvem je reminiscencí na Alexandra Eiffela, autora věhlasného monumentu města Paříže, jenž se také zabýval aerodynamikou. A vesmírné lety, UFO a pobyt na jiných planetách se staly pro Pixies hlavním tématem alespoň pro polovinu desky. Nářez Sad Punk pojednává podle Francise o klucích, ploužících se ulicemi s myšlenkami na všechny ty kosti dinosaurů pod nohama, což možná poznáte v refrénu podle křiku „vyhynuli“.
Převzatá verze Head ort od Jesus and Mary Chain s pozměněným textem je samozřejmě mnohem dravější, i když se z toho vytratila uvolněná atmosféra. Nicméně pověst praví, že Jesus a Mary Chain slyšely tuto verzi živě v Brixton Academy a reagovaly na to slovy: „Do…, takhle to vlastně má znít“.
Na albu najdeme i punkově primitivní U-Mass, kde Francis účtuje s Massachusettskou univerzitou, kterou navštěvoval společně s kytaristou J. Santiagem, před tím, než se rozhodli založit skupinu a se školou skončit: „Polib svět, polib oblohu, polib mi…“ a v refrénu Francis zařve: „Je to výchovné!“
Svůj hlasový rozsah zkouší leader skupiny za doprovodu klavíru v něžné Bird Drearn of the Olympus Möns (název pohoří na Marsu), což by mohlo naznačit příští vývoj skupiny. Eric Felman totiž nahrál s Pixies desetiminutovou instrumentálku, která by se měla objevit na příštím albu, možná prý akustickém, možná prý… Kdo ví?
Pixies – Trompe Le Monde