PLEASE THE TREES: Infinite Dance

Aby v dnešní klipové, zrychlené době mohlo hudební album obstát, mělo by zaujmout buď obsahovou či formální jednotou, nebo silným příběhem. V pořadí páté album skupiny Please The Trees působí celistvým dojmem, i když se na něm podílela řada hostů a vznikalo v několika studiích. Jenže právě to, jak a kde se těch devět písní nahrávalo, tvoří příběh, který stojí za to znát. Přitom to, že do jedné písně nazpíval vokály úspěšný John Grant, je jen drobnou kapitolkou. Ani další hosté jako Thor Harris (Swans) nebo Cory Gray nevyčnívají. Nahrávka vznikala mimo jiné v Texasu, v Oregonu nebo na Islandu. Základ alba však tříčlenná sestava natočila v San Francisku ve spolupráci s producentem Brandonem Egglestonem a dokončovala v Praze ve spolupráci s Martinem Tvrdým a s Amákem.

 

Výsledkem cesty alba a jednotlivých jeho součástí po zeměkouli je opravdu dobrý zvuk – kupodivu nepřekombinovaný, hutný a přitom v nástrojích čitelný, ve zpěvu pak lehce rozostřený. Tak rozostřený, aby evokoval to dobré z kytarové scény 90. let a přitom působil nově. Zajímavým momentem je například propojení tvrdého zvuku s melodickým vokálem v Bandit My Dear, „vypravěčsky“ zabarvený hlas doprovázený úderným riffem v Sing Over Bones nebo hutná rytmická složka s opakujícím se sloganem (Mind & Care). Please The Trees však dávno nejsou „jen tak obyčejná“ kytarovka. Tanec se do názvu desky nedostal náhodou. Zpěv Vaška Havelky s v kombinaci s rytmicky výraznou hutnou hudbou mi místy připomíná i rockovější momenty Depeche Mode nebo Mobyho. Přitom vše drží pohromadě, ať už se skladba odvíjí od kytary (Infinite Dance), basové linky (Follow The Smoke) nebo bicích (Forget About Me).

 

Please The Trees za léta své existence prošli několika změnami sestavy, vyzkoušeli si zajímavé projekty (sbor Elpida). Jako na dřeň osekané trio ve spolupráci s hosty a dobrými producenty zní kapela přehledně, zčásti nově, a přitom navazuje na to, co dosud budovala.

 

Starcastic, 2018, 47:21

 

 

 

 

 

Přidat komentář