PLOY: Ploy

Pete Seeger, Nine Inch Nails, Ovčáci čtveráci, Claude Debussy a možná i Gershwin a celá jazzrocková a progrocková scéna. To vše lze nalézt – ať už explicitně, nebo „mezi řádky“ – na debutovém albu pražského tria Ploy. Trojici bez basy tvoří Tomáš Braun (kytara, cello), Mikuláš Čimbura (klávesy) a Bohdan Karásek (bicí, perkuse). Pánové své album sice natáčeli bez hudebních hostů, ale pomocí svého instrumentáře na ně dokázali dostat jak výrazné basové linky (Katy Prays, úvod Dívky sázející lípu), tak například velmi zdařilou nápodobu dechů (Pobertové).

Autorem všech osmi skladeb je sice Tomáš Braun, ale minimálně polovina tracků přiznává názvem nebo výrazným melodickým či harmonickým motivem inspiraci odjinud. Jednoduchou melodii Ovčáků čtveráků v úvodu skladby Pobertové samozřejmě pozná každý (i zde si však výborný kytarista Braun pohrává s jednotlivými tóny, jako by šlo o velké umění), důvěrně známá je i lidová inspirace Rosenky nebo zajímavě a přitom jasně rozpoznatelně zpracovaná Řekni, kde ty kytky jsou ve skladbě nazvané – Kytky jsou. Dívce sázející lípu kapela přiznává inspiraci Debussyho Dívkou s vlasy jako len a u Mood Reznor se lze jen dohadovat, zda jde o kombinaci Mood Indiga a vlivu Trenta Reznora…

Přes všechny tyto přiznané i utajené inspirace nevyznívají hudebníci z Ploy v žádném případě jako muzikantští „pobertové“. Při vědomí toho, že dnes je nesmírně náročné vymyslet v hudbě něco skutečně původního, vyznívá jejich instrumentální mix originálně a svěže. Kombinace kytary prohnané různými efekty, kláves, více či méně decentní elektroniky a bicích dokáže vykouzlit širokou škálu nálad – od melodických a vlastně hitových pasáží až po hutnější bigbít. Právě díky členitosti a práci s vedením hlasů má album možná blíž k jazzu než k rocku, i když škatulky tady až tak důležité nejsou. Důležitá je dobře zahraná hudba a vtip, kterého ti tři čtveráci bez basy do svých skladeb naložili požehnaně.

 

Červený kůň, 2019, 36:06

 

 

 

Přidat komentář