POCTA NEW YORKU

Praha, Divadlo Archa, 11. 9. 2021

V den dvacátého výročí teroristických útoků na New York se v Divadle Archa uskutečnil ve spolupráci s projektem Hudba v souvislostech koncert, který reflektoval tyto události nejen přímo, ale i v širším kontextu. V první části tak zazněla starší díla žijícího „klasika“ Steva Reicha v podání vskutku famózního smyčcového kvarteta Fama Q, která dokazují, že jeho tvorba má v sobě neutuchající živost a inovativnost. Triple Quartet z roku 1998 dokumentuje jeho metodu, kdy může být daný opus pro dvanáct „hlasů“ interpretován za pomoci playbacku jedním kvartetem, což může navozovat jakousi (pozitivně) zádušní atmosféru, kde jsou ovšem „neviditelní“ hráči jakoby přítomni danému okamžiku. Different Trains z roku 1988 reflektuje Reichovu zkušenost z dětství, kdy cestoval vlaky mezi New Yorkem a Los Angeles kvůli střídavé péči rozvedených rodičů, a zároveň si následně uvědomil, že vzhledem ke svému židovskému původu mohl v téže době v Evropě putovat transporty odvážejícími jeho národ do koncentračních táborů. Je to tedy svým způsobem vyjádření dvou traumat rozdílného charakteru.

Na druhou stranu díky použití minimalistických postupů, které evokují až ukolébávající drncání vlaků, není výsledný efekt prvoplánově deprimující, ač je v něm obsaženo výrazné memento, které umocňují přednahrané promluvy (nejen) přeživších holocaust. Po přestávce otevřelo druhou část sólové vystoupení (ovšem opět za použití playbacku) Štěpána Filípka v osmivrstevném kusu Cello Counterpoint, který byl původně napsán pro fenomenální Mayu Beiser a sám Reich ho považuje za jedno ze svých nejsložitějších děl. Štěpán Filípek se ovšem této výzvy ujal zcela bravurně. V české premiéře pak zazněl opus WTC 9/11 (2010) pro smyčcové kvarteto, jenž reaguje zcela konkrétně na události z 11. září za pomoci autentických zvukových záznamů především Severoamerického velitelství protivzdušné obrany a newyorského hasičského sboru, ale i z osobních Reichových rozhovorů s přáteli a příbuznými, kteří se v době útoků nacházeli jen pár bloků odtamtud. To je velice emotivní dílo, ale ani tady si nehraje autor na nějaké citové vydírání (ostatně po prvním vydání se ohradil, že není vhodné, aby na obalu byla fotografie dvojčat, do nichž naráží letadlo), ale jde o skutečné komplexní procítění události.

Závěr pak patřil algoritmické skladbě Elliotta Sharpa Feedback 21 odrážející události z roku 2001, která měla premiéru v New Yorku letos v březnu v podání jeho (pro tuto příležitost třináctičlenného) souboru SysOrk. V pražském provedení se zde ke členům Fama Q sice přidali „jen“ klavírista Michal Nejtek, saxofonisté Martin Debřička a Michal Wroblewski a trombonista Štěpán Janoušek, ale tahle verze měla svou specifickou magii, která si rozhodně nezadala s originálem. Sharp je oproti Reichovi abstrakcionista, který v tomto případě sice vytvořil „přesný návod či postup, kterým lze vyřešit daný typ úlohy“, ale výsledná interpretace se může výrazně lišit. České obsazení skvěle zachovalo původní esprit a zároveň dodalo i nový pel.

Přidat komentář