Poezie nejen v kytarovém tónu

Pod dojmem tapiserie hudebních nápadů Hendrixových písní je někdy snadné přeslechnout nápaditost textů. Logicky, Jimi přece tvořil vzor „kytarového hrdiny“ a novátora. „Hrdiny slov“ se stali jiní. A i když už je písničkářský, nebo klidně řekněme básnický Jimiho talent dávno doceněn a nelze tvrdit, že v případě Hendrixe-textaře pro stromy nevidíme les, možná v tom lese přehlížíme spoustu krásy v podrostu. Pojďme na les tónů na chvíli zapomenout. I když s vědomím, že hudební a textová složka dobré písně stejně musí nakonec zůstat neoddělitelná a vzájemně se umocňovat.

Tohle je notoricky známý fakt: Jimi Hendrix o textech intenzivně přemýšlel a nebral je jenom jako doplněk muziky minimálně od chvíle, kdy – ehm, podobně jako třeba The Beatles – poprvé slyšel Boba Dylana. V roce 1965 se zamiloval do Zimmyho desky Highway 61 Revisited. Ostatně i Dylanův zpěv pomohl Jimimu zbavit se ostychu z vlastního hlasu, který považoval za „nedokonalý“, a začít zpívat. Což potvrzuje třeba dochovaná hudebníkova korespondence s otcem.

S Dylanem se později Hendrix také setkal, i když nešlo zrovna o intelektuální pokec: „Jó, jednou jsem ho viděl, v baru Kettle Of Fish ve Village. Jenže jsme byli oba tak zhulený, že jsme se jenom motali kolem sebe a strašně se řehtali.“

Z rozhovoru z ledna 1967 (najdeme ho třeba v knižní sbírce umělcových promluv Hendrix On Hendrix: Interviews And Encounters With Jimi Hendrix, 2012) vyplývá, že se kytarista psaním textů často zabýval už delší dobu před zahájením sólové kariéry: „Dosud jsem napsal asi stovku písní, jenže většina z nich je někde v newyorských hotelech, ze kterých mě vyhodili. Až se tam vrátím, musím je posbírat po všech těch pokojích, kde jsem nezaplatil za nájem. Což se nestydím říkat. Protože to je i důvod, proč nemůžu psát žádné veselé písničky, Foxey Lady je asi jediný šťastný song, co jsem napsal. Když začnu psát, je to obvykle proto, že se necítím zrovna šťastný.“

Jak si vysvětlit ono „najít v hotelech“? Ve chvílích inspirace psal Hendrix „horečnatě“, na cokoliv měl zrovna po ruce. Mohly to být hotelové diáře, kapesníčky nebo papírové pytlíky. Ale také třeba desky stolů nebo zdi, zajisté k velké radosti hoteliérů. Jak vyprávěly Jimiho četné přítelkyně, u postele musel mít Hendrix tužku a papír (pokud došel papír, nějak si pomohl), a když se probudil z živého snu, začal chrlit verše. Lovil z nevědomí. „Divím se, kde byla moje hlava, když jsem tohle napsal,“ konstatoval ve svém posledním rozhovoru, vedeném s Keithem Althamem.

Zachované Hendrixovy rukopisy si ostatně můžeme snadno prohlédnout díky knize Jimi Hendrix: The Ultimate Lyric Book (2012), obsahující faksimile prvních náhozů textových nápadů i řádně proškrtaných slok, zkrátka právě se rodící poezie.

 

Střet fantazie s realitou

„Většina mého psaní představovala střet mezi fantazií a realitou. Cítil jsem, že musím použít fantazii, abych osvětlil některé aspekty skutečnosti. Dokonce i Bible to takhle dělá. Musíte dát lidem něco, o čem mohou snít,“ vysvětlil Hendrix v již citovaném Althamově interview.

Jindy zase prozradil, třeba ve slavném, smutně věšteckém rozhovoru s Annou Bjørndal pro dánské noviny Morgenposten: „Miluju pohádky, Hanse Christiana Andersena a také Medvídka Pú. Pohádky jsou plné fantazie a podobně jako hudba apelují na vaši představivost.“

Hendrix se také často nechal inspirovat science fiction. A jistě i drogovými vizemi, i když se to dnes snaží třeba sestra Janie Hendrix v rozhovorech vyretušovat či aspoň zaobalit: „Purple Haze, Ježíši… to může pojednávat třeba o interrupci nebo úplně o čemkoliv. Lidé si myslí, že to bylo o drogách, ale takhle ta písnička přece nevznikla,“ vypráví v rozhovoru pro Music Radar. Za nesporný můžeme považovat akorát fakt, že obraty „omluvte mě, zatímco líbám oblohu“ či „purpurový opar zastřel moje oči / nevnímám, je-li noc či den“ jsou –nejde to napsat lépe – prostě básnické.

Janie také připomíná dvě důležité věci. Hendrix sám texty málokdy vysvětloval. A vadil mu zjednodušený pohled na jeho tvorbu. Pronesl například: „Vy si myslíte, že jsem jenom rock’n’rollový kytarista? Nepleťte se a nebalamuťte ani mě samotného tím, že mě nacpete do jediné škatulky.“

 

Pod dojmem tapiserie hudebních nápadů Hendrixových p . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář