Point of Few: Open To Closeness

Bivak Records, 2022, 52:23

Čtveřice pojmenovaná slovní hříčkou Point Of Vi(F)ew existuje od roku 2019 a v pandemických dobách jistě nezažila ideální podmínky k sehrávání. Ale už má za sebou „trénink“ o šesti skladbách Live Sessions (2020, pod hlavičkou Introducing Point Of Few visí na bandcampu), slyšitelně rychlý vývoj, a dlouhohrající debut Open To Closeness spadá do kategorie „naprosto vyzrálý“. Absolventi Ježkárny popř. jazzového oddělení JAMU, saxofonista Petr Smékal, kytarista Radim Přidal, baskytarista Vlastimil Škoda a bubeník Marek Antoňů mají slyšitelně dobrou průpravu, dost zkušeností (Antoňů s Martou Kloučkovou v Nano Illusions, Přidal v Behind The Door atd.) a hlavně si vzájemně sedí.

Už jen hostování amerického klávesisty Jasona Lindnera potvrzuje kvality desky. Elitní hráč s obsáhlou kapelnickou diskografií a kredity u Avishaie Cohena, Donnyho McCaslina a také u Davida Bowieho by netočil s leckým. Podle Přidalových slov ho po „drzém oslovení“ přesvědčilo demo. Lindnerovy vrstevnaté syntezátory určují zvuk prvních tří skladeb na albu, nejde jen o epizodní barvu nebo krátké spatra improvizované sólko. Deska však nestojí na slavném externím muzikantovi. Od čtvrté skladby nazvané David Attenborough sice zaznamenáme skok v soundu, ale aranžmá stále působí plně, nemluvě o zachování melodické nápaditosti. Kytara občas používá klávesově působící rejstříky, nějakou z „freeze“ efektových krabiček, které umožňují decentní „ambientní“ výplně.

Point Of Few vůbec mají dar určité ambientní mlžnosti, i když umí výrazné groovy a gradující pasáže. Leccos o inspiracích napoví také jedna dedikace Radiohead. I když se posluchač snadno chytne, nezní v hudbě podbízivost. Sympaticky působí i určitá „přírodovědně dokumentární nálada“. Nejen v Attenboroughovi se samplem promluvy slavného popularizátora přírodovědy, nejen v kuse Octopus‘ Dream. A ke kladům desky můžeme přihodit i smysl pro humor (Memory Of A Fringe).

Přidat komentář