Popdivnosti: MarZ

Jak plyne ze zakódovaného názvu, hlavní osobou kapely MarZ je zpěvačka a kytaristka Markéta Zdeňková, dcera jazzového pianisty Zdeňka Zdeňka. První album Na rozcestí, kde kombinuje jazz a folk, vydala původně dvoučlenná kapela (kromě Markéty Zdeňkové ji tvořil trombonista Štěpán Janoušek) v roce 2017. Od té doby se MarZ rozrostl o kytaristu Dalibora Hrubeše, baskytaristu Miloše Klápštěho a bubeníka Vítězslava Patočku. Letos v březnu kapela vydala druhé, eponymní album. Jeho koncertní křest se uskuteční 16. září ve Vile Štvanice. K rozhovoru jsem se sešel s Markétou Zdeňkovou.

Jak kapela MarZ vnikla?

Od svých třinácti let jsem psala písničky. Od patnácti jsem měla kapelu. Na Ježkárně (Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka) jsem potkala trombonistu a zpěváka Štěpána Janouška a s ním jsme založili duo MarZ. Před třemi lety jsme vydali první cédéčko. Pak jsme hledali, jak rozšířit zvuk, a čekali jsme, až přijdou ti správní muzikanti. Štěpán hraje zároveň v kapele Divnotaj, což je projekt Dalibora Hrubeše, který píše krásnou poezii a písničky. Když jsem slyšela hrát Divnotaj, řekla jsem: Takhle bych chtěla, aby zněl i náš MarZ. Oni na to: No tak zkusíme něco zahrát dohromady. Dalibor se stal naším kytaristou.

MarZ kombinuje hned několik hudebních žánrů. Je nějaký žánr, který jste zatím nevyzkoušeli, a láká vás?

Já osobně moc v termínech žánrů nepřemýšlím. Podle mě je to překonané. Všichni jsme ovlivnění mnoha styly. Co je teď hodně populární, je elektronika, ale do ní se zatím nechci pouštět, i když mě zajímá.

Album jste křtili během nouzového stavu a posluchači mohli křest sledovat na videu. Jak jste se celkově s dobou karantény vyrovnali?

Museli jsme zrušit křest a nějaké to hraní. Ale tím, že jsme se rozhodli udělat křest on-line, jsme získali nové diváky. Pro mě to byla skvělá doba tvoření nových písniček. A kromě toho jsem hodně cvičila na kytaru a věnovala se také brazilské hudbě, kterou mám ráda. Pro mě to mělo víc přínosů než negativ.

Jak plyne ze zakódovaného názvu, hlavní osobou . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář