„Původně mělo jít o labutí píseň naší skupiny,“ říká Mavis Staples, bývalá členka rodinného souboru The Staple Singers a jedna z dcer jejího lídra, legendárního Roebucka „Popse“ Staplese. „Pak jsme se ale rozhodli, že necháme Popse, ať si dá poslední sólo.“ Táta Staples zemřel v roce 2000, tak tak, že stačil natočit základy. Písničky pak ležely ladem, dokud se jich vloni nezmocnil frontman folkrockové skupiny Wilco Jeff Tweedy, jinak též producent dvou velice vydařených alb nezničitelné Mavis – You Are Not Alone a One True Wine. Spolu se svým osmnáctiletým synem, bubeníkem Spencerem, desku dokončil a výsledkem je jedno z nejmilejších překvapení, jež zatím přinesl tento rok. „Jednoho dne mi Pops řekl: ,Mavis, sem s tou nahrávkou, chci si ji poslechnout“ vypráví dnes už pětasedmdesátiletá první dáma afroamerického rhythm’n’blues. „Vzala jsem ji do ložnice a pustili jsme si ji. Když byl konec, povídá:,Tohle neztrať!‘ Nikdy na to nezapomenu. Smál se od ucha k uchu, fakt se mu líbila.“ Don’t Lose This je skutečně ideální název pro málem nevydanou perlu, uzavírající předlouhou kariéru výjimečného soulového muzikanta s duší bluesmana. Kdo by si chtěl připomenout, jaký to byl kabrňák, nechť si pustí duet Staples Singers a kanadského Bandu v písni The Weight z filmu The Last Waltz. Zlatým hřebem tu není sexy chraplák mladé a krásné Mavis ani arkansaský přízvuk Levona Helma, nýbrž nádherně uvolněný Pops, trousící verše „Do me a favor, son, won’t you stay and keep Anna Lee company“ s takovým klidem, jako by vyfukoval kouř z cigára.
Na finální CD Popse Staplese se vešlo deset písní, mimo jiné předělávka dávného blues Blind Willieho Johnsona Nobody’s Fault But Mine, tradicionál Will The Circle Be Unbroken či závěrečná dylanovka Gotta Serve Somebody v živém provedení a s výtečným kytarovým sólem. (Bob Dylan kdysi hodlal pojmout Mavis za ženu, hlava rodiny ho však hnala svinským krokem.) Aranžmá sem tam připomíná starší projekt Mavis Staples s Ry Cooderem Don’t Look Back – zvláště ta zatěžkaná funková basa a bicí. Pops byl zvyklý žonglovat s žánry a určitě by se mu líbilo, co jeho následovníci z rozpracovaných tracků vykouzlili. Vystačili si s málem, ale udělali víc než mnozí po roční piplačce v nejdražším studiu.
Anti-Records, 2015, 39:13