Nebetyčnému – jde o literaturu – nedali státní cenu, i když už drahná léta je navrhován nejedním z odborných příznivců. Nevadí. Vlastně vadí, nevadí. Strindbergovi nedali nobelovku, přestože bydlel hned za rohem. Nobelova cena za literaturu bývá často udělována z důvodů nikoli literárních, ale zhola politických. I ta, kterou dostal zatím jediný Čech jménem Jaroslav Seifert. Ten si ji však zasloužil i literárně. Dnes jsou ti, kteří se kvalifikují pouze – ne však z nouze – na věky věků ztraceni, nejsou-li sdostatek politicky podlézaví, anebo rovnou fanatičtí.
Post illa verba dodávám, že Nobel vymyslel dynamit. Náš dotyčný zas, aniž by byl ras, vymyslel latinu. Ne snad kuchyňskou či mysliveckou, ale poetickou. Přišel na to, že čeština je latina přeložená z latiny do češtiny. Po vyjití Sudu kulatého, latinsky řečeno, vlastně vryto do kamene, Cadus rotundus, napsal profesor Balajka, že od doby předbělohorské se nikdo nezabýval latinskou poezií. Až teprve teď, tedy ve druhé polovině 70. let minulého století. Ostatně Božena Němcová tušila, co přijde.
Sud kulatý
rys tu pije
tu je kára
ten tu ryje.
Což jsou verše povýtce latinské. Honza skutečně uměl latinsky, a to, jak si představoval, tedy jako páni.
Vas rotundum
lynx hic potat
hic est carrus
palam motat.
Co dodat. Když si náš dotyčný nebetyčný nezaslouží cenu za českou latinu, vyloženě si svým dílem koleduje o cenu za latinskou češtinu. Prostě umí česky. Tak si to představoval Ján Kollár, což může potvrdit nebetyčného „slávy syn“. Ostatně jeho předcházející „slávy syn“ a hlavně „slávy dcera“ také.
„Přitisknou nos na Bellevue?“
ptaj se v literárním plénu.
Wolker neví, Nobel ví,
zda to má nějakou cenu.
Eugen Brikcius